Květen 2008

Jiný Svět - 2. kapitola

30. května 2008 v 17:51 | Jokolo |  Jiný Svět - FF
Na nebi svítil rudý měsíc. Vypadal jako zbarvený od krve. Všude kolem něj se rozlévalá rudá záře. Osvětloval temná zákoutí tohoto neúrodného kraje.
V polorozpadlém městečku zůstalo pár normálních lidí, kteří přežili útoky těch pekelných zvířat. Párkrát s těmi démony přišli i takoví "lidé", kteří měli nachovou kůži a obrovskou sílu. Nedalo se před nimi schovat. Zvláštní ale bylo, že ty zrůdy přicházeli jenom v noci.
Pár lidí z města už spáchalo sebevraždu. S každým útokem umírali další a další lidé. Někteří občané města se vytratili beze stopy. někdo je prý ale viděl, jak odcházejí z města a když se zeptal, co se děje, odpověděl mu : "Odcházím na lepší místo."
Byly to zlé časy. Asi 4 miliardy lidí byli vyvražděny. Další dvě miliardy se někde schovávali.
Každý, kdo se démonům postavil do cesty, zemřel. Za ten týden, co na ně démoni útočili zemřel pouze jeden z těch zvířat. A to tak, že na něj spadl nějaký sloup.
Ale co bylo nejhorší, ti démoni dokázali přemýšlet jako lidi. Došlo jim, že střelné zbraně by jim mohli hodně ublížit. Proto zablokovali nebo zničili všechny policejní stanice. Pár lidí střelné zbraně mělo, ale o většinu se lidi porvali a vyvraždili se navzájem. Náboje taky pořád ubývaly. enom pár lidí se zbraněmi uměli zacházet.
Někteří lidi se vyvraždili navzájem kvůli potravě, zbraním, místě na schování nebo prostě jenom tak ze záchvatu šílenství.
Nikdo neví, jak s nimi bojovat. Někdo proti nim bojuje i normálním starověkým mečem. Někdo používá dokonce i luk a šípy, ale tvrdou kůži démonů nikdo neprorazí.
Město bylo malé a stálo na kraji státu. Bylo téměř na hranicích. Do každého města byla povolána policie. Do jejich města ale nikdo nedorazil. Museli se o sebe postarat sami. Je to jenom na nich, ubránit jejich město.
*
John Mitchell stál za sloupem a strachy nemohl ani dýchat. V ruce držel pistoli s jedním nábojem. Jeho dům se zbraněmi stál přímo přes ulici. V cestě mu ale stála jedna překážka.
Přímo uprostřed jeho domu a ním stál ten obří démon a žral tam nějakou mrtvolu.
John si šel zrovna najít nějaké jídlo a když se vracel domů, uviděl přímo před sebou toho démona. Rychle skočil za první věc, kterou uviděl. Všiml si, že se ta zrůda podívala směrem k němu, ale zatím zřejmě nepojala žádné podezření.
Stál za sloupem a snažil se poitlačit kýchnutí. Zacpal si nos a modlil se k Bohu, aby se mu nic nestalo.
Pistolí by se do něj za tu chvíli netrefil. A navíc měl jenom jeden pokus, protože měl sebou jen dva zásobníky, které už vypotřeboval na jelena, aby si sehnal potravu. Jelena upustil, když skákal za sloup. Takže mu už zbýval jen jeden náboj.
Všude kolem se rozléhalo mlaskání a hltání, jak démon hltal tu mrtvolu.
Nevěděl, co má dělat. Dveře, kam by se mohl schovat, nablízku žádné nebyly. Kdyby se snažil utíkat, démon by po něm skočil raz dva a i kdyby uhnul před jeho skokem, neutekl by před ním.
Horečně přemýšlel. Po tváři mu stékal slaný a horký pot. Jeho oči kmitaly všude kolem a hledaly něco, co by jejich majiteli pomohlo.
Najednou mlaskání přestalo. Všude se najednou ozvalo mrtvolné ticho. John přemýšlel, co se asi stalo. Všude byla tma jako v pytli. Jediné světlo, které osvětlovalo okolí a dávalo lidem aspoň trošku naděje, byl měsíc.
Mitchell se odvážil trošičku pohnout hlavou, aby zjistil, jestli je tam pořád stín démona.
Podíval se dolů na zem tam, kde byl ještě před chvilkou stín té zrůdy. Teď tam ale nebylo nic.
John si ulehčeně oddychl a otřel si rukou pot z čela.
Než ale stihl dát ruku dolů, ucítil na temeni horký, těžký a smrdutý dech, páchnoicí od krve.
John vytřeštil oči a neodvážil se otočit. Když už ale sebral odvahu, něco ho chytlo zezadu za krk a praštilo s ním o sloup. Pak nic, jen tma a hrozivé, mrtvé ticho.

Jiný Svět - 1. kapitola

26. května 2008 v 18:03 | Jokolo |  Jiný Svět - FF
Seba ležel schovaný v síni Chledona Lurta (jídelně) pod stolem schovaný. V ruce držel dlouhý meč a za pasem další menší nože, kudly a dva menší meče. Tvář měl celou zpocenou a uslzené oči. Co se to sakra dělo? Všichni jakobyse pomátli. Asi dvě čtvrtiny hory jsou vyvražděné. Další čtvrtina utekla z hory, i když byl venku slunečný den. Pár se jich vrátilo a tvrdilo, že to venku je strašné. Než ale stihl říct něco dopodrobna, oni ho zabili. Pobíhali všude. Nikdy by si nepomyslel, že jich je tolik. A že mají takovou sílu.
Nikdy neviděl zbraně, kterými bojují. Nikdo neměl šanci proti takové přesile. Používali něco jako dlouhé hole, které se držely na koncích a na každém koci byla koule s ostrými bodci. Něco jako oboustranný palcát. Takovou těžkou zbraň by člověk ani náhodou neudržel.
Proč to vlastně dělali? Doteď spolu žili v míru a pokoji. Naqvzájem si pomáhali. Až teď se najednou takhle zbláznili. Jeden chvíli zamyšlené stál na místě a pak něco zasyčel na celou horu. Bylo to slyšet v každém koutě. Syčení trvalo asi 5 minut. Všichni to se zaujatím pozorovali. Když dosyčel, všichni kdo najednou začali útočit se rozeběhli pro zbraně do síně smrti. Všichni Upíři se nahrnuli k Síni smrti, aby to viděli. Když se otevřely dveře a oni se vyvalili ven, všichni se rozprchli zděšením do všech stran.
Doteď to nemohl pochopit. Na něj zaútočili taky, i když byl nejstarší Upír v hoře. Pár jich zabili, ale Upíří měli mnohem větší ztráty. Všude po chodbách leželi mrtví Upíři. Někdo měl rozbitou lebku, někdo ostny v hlavě. V ostnech byl možná vpuštěný jed.
Občas se mu před očima mihly nohy někoho z nich. Byli všude po celé hoře. Hledali ty Upíry, co přežily.
Došel k názoru, že tohle neni zrovna nejlepší skrýš. Ale po hoře se toulat a hledat skrýš nemohl, protože oni byli všude. Po celé hoře. Skrýš si musel rozmyslet hned. Potom se pomalu proplížit kolem nich, aby si ho nevšimli. A pokud půjde do nejhoršího, bude muset vytáhnout zbraň. Ale na to snad nedojde. Ale co když.......
za zátylek ho chytily bíĺé, silné ruce a vtáhli ho zpod stolu. vyrvaly mu chcuchvalec vlasů a začaly ho soukat ven.
Vytáhli ho zpod stolu a postavili před sebe. Kolem něj jich bylo asi 5. Každý měl v ruce ten jejich oboustranný palcát. V očích měli nenávistný výraz. každý měl ruce od krve a oblečení naprosto rudé. Jejich mrtvolný výraz jim ale zůstal.
" KAŠKÁÁÁÁŠŠŠŠ" zasyčel jedn znich. Ten co stál uprostřed. Potom se napřáhl, bouchl a pak jen černo černá tma.
*
Darren se probudil, protože na něj stékal pramínek krve ze skály, pod kterou ležel. Vandža už seděl opřený zády o skálu. Bosou a zrudlou nohou dloubal do ohně, který zapálili. Zjistili, že trní, které se válí mezi skalami dobře hoří. oÓheň roztdělali pomocí dvou ulomených kusů skály. Občas jim nad hlavou prolétli Démoni.
Už tam tábořili asi tři dny. vandža s Darrenem pořád nemluvil. Harkat se je snažil všelijak spřátelit. Jakýmkoli způsobem. Dokonce jednou navrhl, aby se hrálo na babu, načež mu Vandža odpověděl: " Víš co mi můžeš?" a pokračoval dál ve své práci, což bylo nečinné rytí různých obrázků ostrým kamínkem do skal.
Arra pořád truchlila nad ztrátou Lartena a proklínala všechny Vampýry na světě. každou půl hodinu se rozplakala žalem. Harkat s Darrenem jí utěšovali. Vandža jí jenom jednou poplácal po rameni, ale jinak nic.
Jediný, kdo se snažil udržovat konverzaci byl Harkat. Pořád si s někým povídal. Hlavně se snažil pořád spřátelit Darrena s Vandžou.
Darrena už to ticho jednou tak mučilo, že nesmyslně navrhl ( i když věděl, že to nevyjde), aby zašli do Upíří hory.
Na to mu Vandža ale překvapivě odpověděl : "Dobře.Stejně tohle táboření nemá cenu. Nic tím nezískáme. Akorát se hádáme a truchlíme nad Lartenem. Chtěl bych se vám všem omluvit za to, jak nesmyslně jsem se choval. Kníže by se takhle neměl chovat. Měla si pravdu Arro. Teď musíme držet spolu. Pokud budeme rozhádaní, mohlo by nás to ovlivnit v boji. Omlouvám se vám všem. Hlavně tobě Darrene. Je mi to líto. Ale chci, aby jsme šli do Upíří hory." dokončil Vandža svou řeč.
"Dobře. Taky se ti omlouvám. Chovali jsme se jako hlupáci. Je mi to líto." taky řekl Darren, došel až k Vandžovi a npřáhl ruku.
Vandža se usmál a taky Darrena chytl za ruku a potřásl mu jí.
"Tak bysme mohli vyrazit, ne?" navrhl Harkat a nandal si kápi a bílou masku přes nos.
Arra pořád seděla na zemi a obličej měla ve dlaních. Jenom smutně přikývla a vstala.
Darren došel k ní a dal jí ruku kolem ramen. Arra se na něj usmála a pak společně vyrazili na dlouhou, strastiplnou a smrtící cestu k Upíří hoře, ze které už dávno nebylo to místo odpočinku.

Larten H. - 6.část

25. května 2008 v 19:12 | Jokolo |  Larten Hroozley - FF
Nikdo nemohl strachem a úžasem ani dýchat. Pouze se na nebe dívali s otevřenými ústy a v očích se jim odrážela ta náramná podívaná. Svistot křídel těch démonů se rozléhal po celém, mrtvém kraji. Vřeštěly tak, že z toho lidem praskaly bubínky. Malá skupinka Upírů se na to dívala z dále s otevřenými ústy a napětím se nemohla vůbec hnout.
Vandža zareagoval jako první. Arra pořád klečela u mrtvého Lartena. Upíří kníže se zelenými vlasy zařval na Darrena a Harkata: "UTÍKEJTE!!!", které se rozlehlo po celém kraji, stejně jako svistot křídel a řev těch obludných stvoření Osudu.
Darrena s Harkatem ani nemusel nikdo pobízet. Proti takové přesile by nebojovalo snad ani milion těch nejodvážnějších Upírů na světě. Darrenovi se naposledy zaleskla v očích slza a jeho oči naposledy klesly k zakrvácené postavě Lartena. Pak se už ale otočil a rozeběhl se k horám, které se za nimi znenadání objevily.
Až teď si uvědomil, co se stalo s krajinou kolem. Žádné stromy. Žádné keře. Žádná zeleň. Všude jen pusto. Jako na poušti. Až na ty kaluže krve. Z nebe pořád kapala krev. Každý byl úplně zmáčený od krve. Ale normální krev to nebyla. Tahle barvila. Normální krev by pouze zmáčela a oblečení by se zabarvilo do ruda. Teď se ale zabarvovalo úplně všechno. Vandžovi zelené vlasy teď měli ohavně rudou barvu.
Darren s Harkatem utíkali bok po boku. Darren se za běhu otočil a uviděl, ´jak jsou už démoni blízko.
Vandža do nebe vrhl šuriken, chytl Arru za loket, hodil si ji na záda a začal míhat.
Doběhli Darrena s Harkatem a zastavili se, aby jim oba stačili v tempu. Arra už slezla z Vandži a tak mohli začít míhat s Darrenem a Harkatem na zádech.
Démoni jim byly v patách. Suddovo "řehnění" bylo slyšet pořád i na tak velkou dálku, jako kdyby se jim posmíval do ucha.
Ti pekelníci už byly skoro nad nimi, když v tu chvíli najednou začala v některých místech pukat země a začaly se objevovat díry stejné velikosti.
Chvilku se s dírami nic nedělo, když z nich najednou začaly vylézat obří červy, kteří se skládaly z několika článků. Byly velcí asi jako když si k sobě lehnou dva dvoumetroví chlapi. Pohyboval se podobně jako hadi. Nebylo poznat, kde má hlavu. Pouze když se prohlédly zblízka tak bylo vidět, že na zadní části těla mají takový malý ostrý zahnutý hrot s jedem.
Všichni na to s úžasem, při běhu, zírali jako na osmý div světa. Ale tohle by se tam klidně dalo zařadit. Každý při běhu přemýšlel, co se to stalo a kde se to ocitli. Na Zemi už určitě nebyly. Cestou občas někdo spadl do kaluže krve. Démoni už byly úplně nad nimi. Nikdo nevěděl, proč na ně ještě nezaútočily.
Zrovna ve chvíli, když všichni zaběhli do skal se démoni rozdělily na dvě poloviny a elegantním pohybem se obrátily a mířily zpátky. Démoni začaly klesat.
Trojice Upírů s jedním lidičkou běžela ve skalách suchou cestou. Tady krvi bránily skály, které vrhaly prapodivné stíny na cestu, po které tahle prapodivná skupinka běžela.
"Připadá mi to tu nějak povědomé." řekl Vandža a začal se rozhlížet kolem. Teď už jenom šli a neběželi, protože se domnívali, že už je démoni přestaly pronásledovat. Tedy aspoň pro tuhle chvíli.
"Mě taky." přitakala Arra.
Darren si to taky myslel. Právě se nacházely v úzkém úbočí mezi dvěma skalami. Na zemi, mezi skalami ležely trny, ale žádné křoví. Pouze trny.
"Moment, neni to náhodou cesta k..........." přemýšlel Darren.
"UPÍŘÍ HOŘE!!!" zařval Vandža vítězo slavně a při jekotu vyskočiul do vzduchu.
"On nezměnil svět. Přenesl nás do budoucnosti. Prý to Sudd umí. Umí přenášet do jiných světů, do jiných dimenzí. Dokáže přenášet i časem. Ale proč to udělal? To zas určitě bude nějakej jeho pitomej vtípek. Už mě s těma jeho "vtípkama" pěkně štve." dokončil větu Vandža s nenávistí v očích.
"Dobře. Předpokládejme, že nás vážně přenesl časem. Co teda budem dělat? Budem se jen tak nečinně potulovat po týhle krásný a úrodný krajině?" řekl naštvaně Darren, kterému pořád slzely oči od smrti jeho učitele.
"A co jako navrhuješ jinýho? To nejlepší co můžeme udělat je někde se utábořit. Upíří hora už je asi dávno troska. Musíme tu založit tábor. I kdyby sme hodlali jít do Upíří hory a riskli bysme, že ještě existuje, je moc daleko. Tábor tu založit musíme." odpověděl mu zvýšeným hlasem Vandža.
"Dobře. Ale chci se vrátit pro Lartena." Řekl Darren a utřel si slzu, která mu tekla po tváři.
"ZBLÁZNIL SES?!?!" zařval Vandža. "Tam se vrátit nemůžeme. Pořád tam sou ty zrůdy. Zabili by nás. Viděl si kolik jich je? Nebo tam k nim hodláš přijít a říct :´Promiňte, ale mohli bysme si milostivě vzít tohoto mrtvého pána? Děkujeme a hned zase půjdeme. Na shledanou?´Tohle jim hodláš říct? Tak si běž! Nikdo ti nebrání!" ječel Vandža teď už zrudlý vzteky.
"NEMLUV TAKHLE O LARTENOVI!!!!" zaječel Darren, stoupnul si a došel, taky zrudlý vzteky, přímo k Vandžovi tak, že si dýchali do obličeje.
Vandža zaťal ruce v pěst a jednou rukou si vytáhnul šuriken. Darren vytáhl meč z pochvy a napřáhl se s ním.
"NO TAK TO BY SNAD STAČILO, NE???" zaječela Arra s červenými uslzenými oči, vběhla mezi ně a odtrhla je od sebe.
"Chováte se jako malé děti. Takhle by sme k ničemu nedospěli. Teď musíme držet spolu. Založíme tu tábor a vy se už sakra přestaňte hádat!" říkala Arra a otáčela hlavou od jednoho ke druhému.
*

Larten H.-5.část

23. května 2008 v 21:45 | Jokolo |  Larten Hroozley - FF
Lartenovi projela břichem bolest, jakou nikdy ještě nezažil. Cítil, jak mu kůl vtrhl do žaludku a prorazil ho. Cítil, jak mu teplá krev promáčí už tak rudý plášť a jak se mu prolévá po celém těle. už věděl, jaké to je umírat. Bylo to přesně takovéhle. Cítil, jak mu odcházejí smysly. Víděl pouze bílé a černé fleky. Slyšel jenom nějaké huhňání. Něco jako "ATENE!!!" Občas se mu trošku zostřil zrak a viděl nad sebou černé oblouky, které se skláněly velmi těsně u něho. Jeden z nich se ho dokonce dotýkal na rtech.
Potom uslyšel pár svištění a zběsilé výkřiky hrůzy. Nemohl se hýbat. ´Všechny černé oblouky najednou zmizely, pouze jeden se nad ním skláněl. potom ale přiběhl další a odvedl toho, co se nad ním skláněl. potom další svist a nějaká tekutina mu začala promáčet rameno. Potom se k němu přiblížil další oblouk a ucítil, jak mu něco dýchá na rameno. To bylo to poslední co cítil.
Najednou s ním jakoby něco trhlo a on "vyšel" ze svého těla. Začal stoupat vzhůru. Pak se mu vrátil zrak. Tak to bylo vždycky v černobílích pohádkách, na které se díval jako malý. Otočil se a díval se na sebe jakoby ze zhora. Viděl sám sebe. Nic jiného. Jakoby ležel na černé ploše.
Poté se otočil znovu a díval se na hvězdy. Stoupal pořád výš a výš. Naposledy se otočil a pak odešel do ráje.
*
Před třiceti minutami.
*
Darren, Harkat, Vandža a Arra běželi lesem podle Lartenových stop. Vandža měl na zádech Darrena a Arra Harkata. Oba dva míhali.
Sledovali ho takhle už asi dva týdny. Teď ale měli tu správnou stopu. Narazili náhodně na stopu jeho krve na nějaké staré babičce, která šla parkem.
Doběhli až na nějaké pole. Tam si už museli odpočinout. Arra už nestačila tempu Vandži. Sundala si Harkata ze zad a na chvilku si sedla.
"Musíme jít dál Arro. Nesedej si. Pak už se nezvedneš." řekl Vandža a začal zvedat Arru. Ta se mu vzpírala.
"Už nemůžu. Nechte mě tady. Běžte dál. Doženu vás podle stopy." řekla Arra a vytrhla se mu.§
"Ale ne. Ty to zvládneš. Jen musíš-" říkal Vandža, ale větu nedokončil protože Arra najednou vyjekla : "TICHO!!!"
"Co je! Nech mě domluvit. Chci ti jen poradit sakra!" zařval Vandža.
"Ale ne. Buď sakra ticho. Slyším výstřely. Támhle odtamtud." řekla Arra a přitom ukazovala směrem k lesu.
Vandža se rozběhl směrem k lesu a hned za ním Darren. Arra pořád seděla na zemi a nemohla vstát. Přiběhl k ní Harkat a pomohl jí vstát. Oba dva se potom rozeběhli za Vandžou a Darrenem směrem k lesu za ozvuky boje.
Cestou se domluvili, co udělají. Darren si vyleze na strom a Arra taky. Harkat bude s Vandžou ve křoví a vyběhnou na útočníky.
Arra si vylezla na strom a podívala se dolů na houštinu. Něco se tam dělo, ale neviděla to pořádně.
Najednou už ale ze stromu seskočil Darren a s vražednými slovy se vrhl doprostřed dění na houštině. tohle je ta správná chvíle! Arra ani chvilku neváhala, vytáhla meč a seskočila ze stromu.
To co viděla uprostřed těch stromů, se jí v hlavě bude promítat dokonce jejího života.
na zemi ležel Ĺarten a měl v sobě krvavé průstřely, vedle něj seděl Pán Vampýrů s pistolí v ruce a vedla Vampýra leželo mrtvé tělo s kulkou v hlavě. Jak může Vampýr střílet? Ale v druhé ruce držel ještě něco jiného. Držel v ní dlouhý, ostrý, dřevěný a vražedný KŮL!
A než Arra stihla něco udělat, vampýrovi došlo, že tohle už nevyhraje a tak už se otáčel a zvedal se ze země.
Pak se ale na pár setin zarazil, jakoby přemýšlel, usmál se, otočil se a vrazil Lartenovi kůl do břicha!
Lartenovi se zamlžily oči a hlava mu spadla na zem. V jeho zamlžených očích bylo najednou prázdno. už tam nebyla ta bojovná jiskra, jako dřív. už tam bylo pouze prázdno.
Steve odmihl do křoví a zmizel. Vandža po něm ještě stihl hodit šuriken, ale netrefil se.
Arra doběěhla k Lartenovi a sedla si k němu. Vandža s Darrenem si klekli k ní. Darren se rozbrečel. Harkat pouze stál opodál a ´jeho zelené oči se najednou zakalily. A i když to u lidičků není možné, ukápla mu slza z oka.
Arra ani chvilku neváhala a Lartena políbila. Líbala ho tam asi minutu. Nemohla přestat. Brečela a líbala ho tam, v místě kde mu ten Vampýr prohnal kůl břichem a zavraždil ho.
Najednou se z křoví něco vyhrnulo. Bylo to snad ještě hnusnější a vražednější stvoření, než jakýkoli Vampýr.
Byl to ten podivný "člověk", jaký kdy existoval. Měl žluté holinky, žlutý kabát, žlutou buřinku a na krku hodinky ve tvaru srdce.
"Vítám vás v mém království smrti. Byl bych rád, kdybyste se seznámili s mojí menší armádou." řekl O.Sudd. Potom dal u levé ruky ukazováček a prostředníček k sobě, vložil si dva prsty do ruky a zahvízdal.
Chvilku se nic nedělo. Zničehonic se ale všechny stromy jakoby rozplynuly a nebe se zabarvilo do ruda. Žádné mraky, žádné slunce. Půda byla jakoby suchá. Jako kdyby nastal Konec světa.
Ale to nebylo to nejhorší. Z nebe začalo pršet. Ale nebyl to normální déšť. Z nebe kapala krev!
To úplně nejhorší se ale rýsovalo v dáli. Byly tam obrysy obřích čtyř nohých tvorů s červenou kůží, s dlouhými vražednými drápy a rohy a každý měl pár křídel.
Najednou přešly z běhu do letu. Roztáhly svá křídla, která měla asi 4 metry rozpětí a s dlouhým táhlým výkřikem se vznesky do vzduchu. jakoby míso nebe byly jen ti DÉMONI.
"SEZNAMTE SE S MOJÍ MENŠÍ ARMÁDOU!!!!" zaječel ten vražedný a krutý kliďas a sám OSUD!

Larten H.- 4. část

22. května 2008 v 19:02 | Jokolo |  Larten Hroozley - FF
Nůž trefil jednoho Vampýra do ramene a ten překvapeně vyjekl.
Další Vampýr se otočil směrem k místu odkud vylétl nůž, ale už to nestihl, protoe se mu hlava skutálela na zem, poněvadž ji Larten useknul svým krátkým mečem.
Larten se rozhlédl. Další postava najednou odběhla pryč do lesa. Upalovala pryč co nejdál od Lartena. Bylo ale na ní něco divného. Neběhala tak rychle, jako Vampýr. MOžná to vůbec nebyl Vampýr.
Když se Upír díval po postavě, která prchala pryč do lesa, najednou mu někdo zabořil do kotníku nůž.
Larten zařval a skácel se na zem. To mu aqle zachránilo život. V tom místě, kde měl Larten předtím hlavu teď proletěla kulka. Ten co utíkal, byl Vampán!!!
Upír se pokoušel najít něco, čím by se mohl krýt. Ocitl se ale v prekérní situaci.
z jedné strany se po něm sápal Vampýr s nožem v rameni, který se ho pokoušel zabít i přes smrtelné zranění a z druhé strany po něm střílel Vampán. Co teď?
Neměl už moc času na přemýšlení. Pokusil se setřást polomrtvého Vampýra, to se mu ale nepovedlo. Neměl vůbec sílu v noze, protože v ní měl pořád nůž a nemohl vůbec hýbat s chodidlem. Nemohl na něj ani došlápnout.
Kolem břicha mu prolétla další kulka. Neměl už žádný čas, ale zabít se nechtěl nechat.
Potom uslyšel další svist kulky ale ta teď neminula svůj cíl. Trefila Lartena do ramene a prolétla na druhou stranu. A když prolétla na druhou stranu, trefila ještě Vampýra, co se mu sápal po noze, do hlavy.
Jeden je kaput. Ale toho dalšího už Larten neměl šanci stihnout zabít, než mu prolétne kulka hlavou.
Larten ležel bezmocně na zemi a nemohl se vůbec hýbat. Jenom otáčet hlavou a to s hodně velkým úsilím. Do takovéhle situace se nikdy nedostal.
Křoví začalo šustit a pak se rozhrnulo. Vyšel z něj ten vampán ale za ním ještě někdo jiný. Šel za ním už zase ten skrček Leopard a zlomyslně se smál. Larten tehdy měl pravdu. V jeho krvi je víc zla, než v jakémkoli jiném Vampýrovi.
Steve držel v ruce policejní pistoli. Kde jí vzal? A netrefil ho on? To by se Larten mohl vážně tak ponížit?
Oba dva došli až k němu. Vampán se rozhlížel po okolí a kontroloval ho puškou, kterou držel v ruce. Občas se mrknul koutkem očka po Lartenovi. Na jeho výrazu bylo něco povědomého, Larten ale nevěděl co. Nad uchem měl vytetované velké červené tiskací V a měl vyholenou hlavu.
Někoho mu hrozně připomínal, ale jeho obličej si nedokázal zařadit.
Ticho přerušil Steve:
"Tak tě tu máme. Slavného Lartena Hroozleyho. Tuhle chvíli sem si představoval hrozně dlouho. Víš jak sem se na ní těšil? Říkal si, že v mé krvi je zlo. Teď už vím, že tam není. Já nejsem zlý. Je to pouze nenávist. Ale nechci tě zabít pistolí, to neni pro Upíry v módě. Zabiju tě jinak. Proženu ti kůl srdcem. Budeš umírat pomalu. A nebude to bezbolestné. Bude tě to pořádně bolet. A nepřežiješ to ani náhodou. Tuhle chvíli předpověděl i sám Osud." povídal Steve s nenávistí v očích.
"Zabij si mně jak hcceš. Stejně tuhle válku nepřežiješ. Ty si doopravdy zlej." v tu chvíli Steve vytáhnul kůl z brašny a napřáhl ho.
"Si ještě větší parchant než ten tvůj kamarádíček Gannen. Gannen aspoň bojoval mečem a ndržel se vzadu. Ty si vystřelil pistolí. Nejsi správný Vampýr." dál pokračoval Larten.
"Ale budu, pokud se to nikdo nedoví. Nikdo o tom zatim neví." řekl Steve.
"Ale ví." odpověděl Lartena ukázal na vampána, který stál opodál.
"Ten už o tom neví."řekl Steve se zlověstným výrazem v očích.
"RUDY!" zavolal si Steve Vampána.
Rudy? Jaký Rudy? Jediný Rudy, kterého Larten znal byl pouze Rudy von Ruka. Ale ten to nemohl být. Nemohl........
"Ale ano Lartene, bohužel sem to já." řekl Rudy, jakoby četl Lartenovi myšlenky.
"Je mi to líto. Ale donutili mě. Ale můžu to napravit." řekl Rudy a namířil zezadu pušku Stevovi na hlavu.
Steve se zděsil, ale pak se usmál.
"Víš jak se tomuhle říká, Rudy?" zeptal se Steve jakoby nic.
"Zrada. A ta se trestá smrtí." dokončil Leopard větu a bleskově se otočil, čímž měl nad Rudym výhodu, který nestihl zareagovat a Steve trefil Rudyho přímo mezi oči.
Rudy spadl na zem a krev se rozlévala všude kolem.
"Rudy..." zašeptal Larten ještě předtím, než se Steve otočil.
"A teď ty. Poslední věta´, kterou uslyšíš je......."nedokončil větu Steve.
"Že tě zabiju!!!" zařval někdo jako dokončení věty.
Autorem těchto slov byl Darren, který najednou skočil za stromu a rozběhl se ke Stevovi.
Z druhé strany se vynořil z křoví Harkat s Vandžou a z dalšího stromu seskočila Arra a všichni běželi ke Stevovi.
Stevovi už nezbývalo nic jiného, než utíkat.
Ale ještě než utekl, něco udělal. Napřáhl se kůlem a bodl ho Lartenovi do břicha!

Larten Hroozley- 3. část

20. května 2008 v 13:53 | Jokolo |  Larten Hroozley - FF
Na lavičce seděla stará babička a četla si noviny. Takhle to dělala vždycky. Každý večer si sem sedla a četla denní tisk.
Dnes se ale stalo něco zvláštního. Měla dojem, jako by jí celou dobu někdo sledoval. A to už i dnes odpoledne se stalo něco divného.
Šla normálně po ulici jako vždy, když v tom uslyšela zběsilé dýchání a kolem ní se prořítil asi 20 letý hoch. Ale nevypadal normálně. Měl dlouhé šedivé vlasy, i když byl mladý a tvář měl jakoby tmavější než normální lidé. Ale ne, jako černoši, ale takovou nachovou.
A když se kolem ní prořítil,z pusy mu kapala krev a ta kápla babičce na kabát. pokoušela se jí setřít kapesníkem, ale nepovedlo se jí to úplně.
A tak teď seděla na lavičce s pocitem, že jí někdo sleduje.
Najednou se v křoví za lavičkou něco pohlo. Sice to neviděla, ale slyšela to. Jakoby tam něco chrastilo.
potom sebrala všechnu odvahu co měla a ohlédla se za sebe. Na první pohled si všimla, jak se tam mihlo něco oranžového.
To musí být veverka, Pomyslela si a zasmála se svojí pošetilosti, protože si myslela, že je to ten vrah co řádí ve městě a saje jim krev.
Ale sotva to domyslela, z křoví za ní něco vyskočila a spadlo to přímo na ní.
Ve vzduchu se ještě stihla přetočit a spadla na záda.
Když dopadla, skokem vedle ní dopadl nějaký muž s obrovskou jizvou na levé tváři a s oranžovým ježkem. ten najednou vykulil oči.
"Pardon, omlouvám se, to je omyl." řekl rychle a najednou zmizel.
"No toto...." pomyslela si babička a šla domů.
*
Jak se mi to mohlo stát? myslel si Larten a míhal pryč z města.
Byla z ní cítit Vampýří krev a měla dlouhé šedivé vlasy.
Na první pohled to vypadalo, jako když je to Leonard.
Doběhl do vzdálené jeskyně za lesem a rozhodl se, že tam přenocuje.
*
Ráno ho probudil ostrý pach Vampýři krve, který šel odněkud před jeskyní.
Vytáhl si své dva vrhací nože z opasku a svůj dlouhý meč. pevněji sevřel jeden vrhač a pomalu přicházel podél zdi k ústí jeskyně.
Zvenku slyšel nějaké hlasy. Podle odhadu tam budou asi 3 Vampýři.
Upír došel až k Ústí jeskyně a pomalu nahlédl ven.
K jeskyni šli zleva tři Vampýři a každý za pasem jeden meč. Vypadalo to, že o Upírovi´, který stojí hned za rohem nevědí.
Larten zkusil telepaticky, jestli není náhodou nějaká hlídka generálů nablízku. Nidko tam ale nebyl.
Je to na mě, pomyslel si Upír, vyběhl zpoza rohu a vrhl před sebe první z nožů.
*

Odpověď

19. května 2008 v 20:47 | Jokolo |  Tenhle Blog
Byla mi zaslána otázka, kdo je autorem příběhů. Nevim jistě, jestli tím lenka myslela normální ságu. Jen tak pro zajímavost jí překvapivě napsal Darren Shan.
Jinak asi 2 třetiny článků sem napsal já, tedy Jokolo a tu další třetinu napsal potihcpd.
A jinak, už sem zase zpátky, takže by sem články měly přibývat častěji.