Larten H.-5.část

23. května 2008 v 21:45 | Jokolo |  Larten Hroozley - FF
Lartenovi projela břichem bolest, jakou nikdy ještě nezažil. Cítil, jak mu kůl vtrhl do žaludku a prorazil ho. Cítil, jak mu teplá krev promáčí už tak rudý plášť a jak se mu prolévá po celém těle. už věděl, jaké to je umírat. Bylo to přesně takovéhle. Cítil, jak mu odcházejí smysly. Víděl pouze bílé a černé fleky. Slyšel jenom nějaké huhňání. Něco jako "ATENE!!!" Občas se mu trošku zostřil zrak a viděl nad sebou černé oblouky, které se skláněly velmi těsně u něho. Jeden z nich se ho dokonce dotýkal na rtech.
Potom uslyšel pár svištění a zběsilé výkřiky hrůzy. Nemohl se hýbat. ´Všechny černé oblouky najednou zmizely, pouze jeden se nad ním skláněl. potom ale přiběhl další a odvedl toho, co se nad ním skláněl. potom další svist a nějaká tekutina mu začala promáčet rameno. Potom se k němu přiblížil další oblouk a ucítil, jak mu něco dýchá na rameno. To bylo to poslední co cítil.
Najednou s ním jakoby něco trhlo a on "vyšel" ze svého těla. Začal stoupat vzhůru. Pak se mu vrátil zrak. Tak to bylo vždycky v černobílích pohádkách, na které se díval jako malý. Otočil se a díval se na sebe jakoby ze zhora. Viděl sám sebe. Nic jiného. Jakoby ležel na černé ploše.
Poté se otočil znovu a díval se na hvězdy. Stoupal pořád výš a výš. Naposledy se otočil a pak odešel do ráje.
*
Před třiceti minutami.
*
Darren, Harkat, Vandža a Arra běželi lesem podle Lartenových stop. Vandža měl na zádech Darrena a Arra Harkata. Oba dva míhali.
Sledovali ho takhle už asi dva týdny. Teď ale měli tu správnou stopu. Narazili náhodně na stopu jeho krve na nějaké staré babičce, která šla parkem.
Doběhli až na nějaké pole. Tam si už museli odpočinout. Arra už nestačila tempu Vandži. Sundala si Harkata ze zad a na chvilku si sedla.
"Musíme jít dál Arro. Nesedej si. Pak už se nezvedneš." řekl Vandža a začal zvedat Arru. Ta se mu vzpírala.
"Už nemůžu. Nechte mě tady. Běžte dál. Doženu vás podle stopy." řekla Arra a vytrhla se mu.§
"Ale ne. Ty to zvládneš. Jen musíš-" říkal Vandža, ale větu nedokončil protože Arra najednou vyjekla : "TICHO!!!"
"Co je! Nech mě domluvit. Chci ti jen poradit sakra!" zařval Vandža.
"Ale ne. Buď sakra ticho. Slyším výstřely. Támhle odtamtud." řekla Arra a přitom ukazovala směrem k lesu.
Vandža se rozběhl směrem k lesu a hned za ním Darren. Arra pořád seděla na zemi a nemohla vstát. Přiběhl k ní Harkat a pomohl jí vstát. Oba dva se potom rozeběhli za Vandžou a Darrenem směrem k lesu za ozvuky boje.
Cestou se domluvili, co udělají. Darren si vyleze na strom a Arra taky. Harkat bude s Vandžou ve křoví a vyběhnou na útočníky.
Arra si vylezla na strom a podívala se dolů na houštinu. Něco se tam dělo, ale neviděla to pořádně.
Najednou už ale ze stromu seskočil Darren a s vražednými slovy se vrhl doprostřed dění na houštině. tohle je ta správná chvíle! Arra ani chvilku neváhala, vytáhla meč a seskočila ze stromu.
To co viděla uprostřed těch stromů, se jí v hlavě bude promítat dokonce jejího života.
na zemi ležel Ĺarten a měl v sobě krvavé průstřely, vedle něj seděl Pán Vampýrů s pistolí v ruce a vedla Vampýra leželo mrtvé tělo s kulkou v hlavě. Jak může Vampýr střílet? Ale v druhé ruce držel ještě něco jiného. Držel v ní dlouhý, ostrý, dřevěný a vražedný KŮL!
A než Arra stihla něco udělat, vampýrovi došlo, že tohle už nevyhraje a tak už se otáčel a zvedal se ze země.
Pak se ale na pár setin zarazil, jakoby přemýšlel, usmál se, otočil se a vrazil Lartenovi kůl do břicha!
Lartenovi se zamlžily oči a hlava mu spadla na zem. V jeho zamlžených očích bylo najednou prázdno. už tam nebyla ta bojovná jiskra, jako dřív. už tam bylo pouze prázdno.
Steve odmihl do křoví a zmizel. Vandža po něm ještě stihl hodit šuriken, ale netrefil se.
Arra doběěhla k Lartenovi a sedla si k němu. Vandža s Darrenem si klekli k ní. Darren se rozbrečel. Harkat pouze stál opodál a ´jeho zelené oči se najednou zakalily. A i když to u lidičků není možné, ukápla mu slza z oka.
Arra ani chvilku neváhala a Lartena políbila. Líbala ho tam asi minutu. Nemohla přestat. Brečela a líbala ho tam, v místě kde mu ten Vampýr prohnal kůl břichem a zavraždil ho.
Najednou se z křoví něco vyhrnulo. Bylo to snad ještě hnusnější a vražednější stvoření, než jakýkoli Vampýr.
Byl to ten podivný "člověk", jaký kdy existoval. Měl žluté holinky, žlutý kabát, žlutou buřinku a na krku hodinky ve tvaru srdce.
"Vítám vás v mém království smrti. Byl bych rád, kdybyste se seznámili s mojí menší armádou." řekl O.Sudd. Potom dal u levé ruky ukazováček a prostředníček k sobě, vložil si dva prsty do ruky a zahvízdal.
Chvilku se nic nedělo. Zničehonic se ale všechny stromy jakoby rozplynuly a nebe se zabarvilo do ruda. Žádné mraky, žádné slunce. Půda byla jakoby suchá. Jako kdyby nastal Konec světa.
Ale to nebylo to nejhorší. Z nebe začalo pršet. Ale nebyl to normální déšť. Z nebe kapala krev!
To úplně nejhorší se ale rýsovalo v dáli. Byly tam obrysy obřích čtyř nohých tvorů s červenou kůží, s dlouhými vražednými drápy a rohy a každý měl pár křídel.
Najednou přešly z běhu do letu. Roztáhly svá křídla, která měla asi 4 metry rozpětí a s dlouhým táhlým výkřikem se vznesky do vzduchu. jakoby míso nebe byly jen ti DÉMONI.
"SEZNAMTE SE S MOJÍ MENŠÍ ARMÁDOU!!!!" zaječel ten vražedný a krutý kliďas a sám OSUD!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 potihcpd potihcpd | E-mail | Web | 25. května 2008 v 11:08 | Reagovat

wow

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.