Leden 2009

JS - 14.

29. ledna 2009 v 16:57 | Jokolo |  Jiný Svět - FF
Kurda před sebe vrhl kudlu a trefil jednoho ze Strážců do nohy. Ten ale vypadal, jako by kudlu v holeni vůbec necítil. Kurda se na to němě díval a ani si nevšiml Démona, který se za ním valil po čtyřech. Gavner s Topolem se rozeběhli dopředu směrem ke Strážci, který držel Shancuse. Ten ale najednou zmizel. Do slova a do písmene zmizel. I s Shancusem.
"Shancusi!!!!" zařval Gavner a mihnul se k jednomu ze Strážců. Ten se ani nestačil rozkoukat a už mu z břica trčel zakrvácený krátký meč.
Topol jakoby ani nebojoval. Byl několikanásobně rychlejší než normální Upír. Nebyl skoro ani vidět. Jako by se na Strážce jen podíval a ty už leželi na zemi.
Za pár desítek sekund se všichni Strážci váleli na zemi mrtví, nebo omráčení.
"Nedorazíme je?" zeptal se Kurda a podíval se na Gavnera.
"Ne. Jakmile je někdo v boji porazí, zabijí se sami. Pro ně je to potupa, když je někdo v boji porazí. Já sem mezi nimi vyrůstal. Znám je lépe než vy. S nimi si už nemusíme dělat starosti." řekl Topol a klekl si k jednomu z nich a zatáhl mu víčka. Takhle to udělal se všemi z nich.
"Moment, kam zmizel ten démon?" vyjekl najednou Gavner a rozhlížel se kolem sebe. Kurda dělal to samé.
"Zmizel," řekl tiše Topol a dál klečel a zavíral Mrtvým Strážcům oči. Měl hlídat toho Strážce. Je to něco jako jeho hlídací pes. Bude ho doprovázet všude. Dokud nezemře, tak bude jako jeho ocásek." dokončil větu Hibernius.
"Nechcete nám už o sobě konečně něco říct? Víte toho o nich nějak podezřele moc. Co když k nim patříte? Co když jste jejich špeh? Jak vám můžeme věřit?" řekl Gavner a poněkud pevněji sevřel svůj meč.
Zavládlo ticho. Bylo slyšet pouze kapání krve na zem z oblečení tří bojovníků.
Pan Topol měl na sobě dlouhý černý plášť a svůj typický cylindr. Občas se na něm objevila skvrna krve. Cípy pláště měl ale úplně promáčené krví. Kurda měl na sobě také plášť, ale světle fialový. Pod ním měl bílou košili, na které už ale nebylo vidět téměř žádné bílé místo od rudé krvé.
Gavner se svou obvyklou hnědou plátěnou košilí, rovněž od krve, rozcuchanými vlasy a padajícími hnědými tepláky vypadal jako vandrák.
"Tak jak ti můžeme věřit?" zopakoval svou otázku Gavner.
"Nežádám po vás, abyste mi věřili. Chci jenom, abysme našli Shancuse. Můžete se mě pokusit zabít. Nebyla by to ale dobrá volba. Za prvé byste přišli o dalšího člověka, který vám pomáhá, a za druhé riskujete, že vás zabiju. Nedoporučuju vám to. ALe můžu vám klidně odpřísáhnout, že udělám všechno pro to abych vám pomohl a abysme našli Shancuse. Toť vše."
Oba dva upíři se na něj jen chvilku dívali a pak se na sebe podívali.
"Dobrá, věříme vám. Ale chceme po vás ještě jednu věc. Řekněte nám vše co víe o těch Strážcích. Mohlo by nám to dost výrazně pomoci. Řekněte nám všechny jejich slabiny, jejich hitorii, kde žijí, odkud přišli a tak dále. Souhlasíte?" řekl mu Kurda a tázavě se na něj podíval.
"Dobrá. Řeknu vám vše, co o nich vím. Tohle není ale zrovna vhodné místo. Měli bysme si najít něco..... tajnějšího." řekl Pan Topol a vstal ze země.
"O jednom takovém místě vím" řekl Kurda, otočil se a zamířil směrem ke Knížecí Síni.

*

Harkat, Darren, Arra a Vandža utíkali směrem ke starým dřevěným ztrouchnivělým schodům. Vandža se občas otočil a vrhnul po démonech šuriken. Nebylo mu to ale nic platné. Kůže Démonů byla tvrdá jako kámen.
"Pospěšte si!" ječela Arra a utíkala nahoru po schodech směrem ven z nitra téhle smrtící hory.
"Kam hodláte běžet potom? Démoni za náma, Démoni před náma. Kam poběžíme?" řval za běhu Darren.
"Neni to jedno? Prostě........." musel se na chvilku vydechnout Harkat částečně kvůli běhu a částečne kvůli jeho "alergii" na kyslík. Potom pokračoval:"Prostě utíkejte!"
Všichni utíkali nahoru po schodech, co jim nohy stačili. Schody ale nevypadaly, že takový nápor vydrží. Každou chvíli bylo slyšet praskání dřeva.
Úplně vepředu běžel Harkat, hned za ním v těsném závěsu za ním běžel Vandža s Darrenem. Asi dva metry za nimi Arra, která už skoro nemohla.
Přes pleskot křídel nebylo skoro nic slyšet. Ani řvaní Darrena, ať Harkat zrychlí.
Arra najednou upadla. Zakopla levou nohou o jeden z dřevěných schodů a upadla tvrdě spánkem přímo na dřevěné zábradlí.
Před očima jí najednou vyrašily hvězdičky. Asi tři sekundy neviděla vůbec nic. Slyšela jen pleskot křídel a ječení Ocků a Démonů
Najednou se ji zrak vrátil. Podívala se nad sebe, jestli tam Darren, Vandža a Harkat pořád jsou. Ale ti už tam nebyli. Nejspíš už vyběhli nahoru a ležící Arry si nevšimli. To byl její konec.
Cítila, že Démoni jsou čím dál blíž a blíž. Vrávoravě vstala, ale zase upadla od rány do hlavy.
Potom už se jí povedlo vstát. Jednou rukou se přidržovala zábradlí a v duhé držela krátký zkrvavený meč.
První Démon už byl asi jen pět metrů a blížil se k ní téměř nadzvukovou ŕychlostí.
Arra se potichu pomodlila k Upířím Bohům a naposledy švihla mečem po Démonovi. Potom uslyšela obrovskou ránu a najednou tma a ticho.

*

Kurda, Gavner a Topol seděli ve "sprchách" Upírů. Byla to síň Perty Vin-Grahla.
"Takže, bude to na dlouho, takže se pohodlně usaďte a nepřerušujte mě. Jasný?"
Oba dva Upíři mlčky přitakali a napjatě poslouchali.
"Jak už jsem řekl, vyrůstal jsem mezi Strážci. Narodil jsem se vlčici. Patřil jsem mezi čtyřčata. Dvě děti byly vlci, ti zemřeli, dvě z těch čtyřčat ale přežili. Jedno z těch dvou žijících jsem byl já. Neptejte se mě, jak jsem se mohl narodit vlčici. To je na dlouho." řekl Topol když viděl, jak Kurda otevírá pusu s tázavým výrazem.
"No, ale ta vlčice také nebyla jen tak obyčejná. Myslím že pořád jetě žije. Byla obrovská. V podstatě kouzelná." Pan Topol se na chvilku odmlčel a napil se vody, která tekla po podlaze. Potom zase pokračoval: "Jednou do našeho stáda přšla skupinka Strážců a odvlekla mou matku i se mnou. Mou sestru tam nechali. Odvlekli nás do nějakého tábora. Bylo jich pár. Kolem padesáti.
Většinou jenom tak posedávali a potichu spolu komunikovali svým "mrtvým" jazykem a nebo se trénovali v boji. Byli ale naprosto nemotorní. Bojovat neuměli vůbec. Mě a mojí matku si přinesli kvůli tomu, že si mysleli, že by jsme oba dva mohli mít zvláštní schopnosti. A měli pravdu. Oba dva jsme se projevovali zvláštními schopnostmi. Má matka už jen proto, že porodila člověka a já jsem se po roce začal přemisťovat. Měl sem obrovskou sílu a byl jsem strašně rychlý. Chtěli z nás vycvičit bojové tvory. Naučil jsem se jejich řeč. Lidskou řeč jsem tehdy ještě vůbec neuměl. Vůbec jsem tehdy nevěděl, že existuje něco, jako lidé. Pro mě existovali jen Strážci a vlci. Proto jsem se také velmi divil, když mi jednou jeden ze Strážců řekl, že vedou už dlouhou válku s rasou jménem lidé. Ten, kdo mi to řekl tam byl můj jediný přítel. Kromě mé matky samozřejmě. Tihle dva byly jediní, kteří se ke mně chovali normálně. Ostatní mě tam pořád mlátili, nebo na mě řvali a nadávali mi. Jeden z těch Strážců, jmenoval se myslím Jughead, my vysvětlil o Strážcích všechno. Řekl mi, že kdysi žili v podzemí ale lidé je odtamtud vytlačili. Proto jsou tak bledí. Nebyli zvyklí na sluneční svit. Proto nebyli vůbec opálení." Pan Topol se na chvilku odmlčel a podíval se na Kurdu s Gavnerem, kteří ho pořád se zaujatým výrazem poslouchali a občas přikývli.
"Jughead tedy byl jediný, kdo se o mě staral. Hrál jsem s ním různé hry, učil mne bojovat a vysvětloval mi o nich vše. Můj vcelku poklidný život ale přerušil příchod jednoho Upíra. Paris Nebess."
"Paris???" vyjekl najednou Gavner. "On k vám přišel Paris?"
"Ano. Přišel s nabídkou, která se nedala odmítnout. Za to, že jim budeme dávat svou krev nám bodou dávat orgány svých mrtvých druhů jako potravu a budou nám pomáhat v bojích. Všichni Strážci s nadšením přijali. Tehdy to vlastně nebyli Strážci. Tehdy si říkali Dharmové. Já společně s Dharmy a Jugheadem jsem odešel do Upíři hory. Má matka se ale vrátila ke svému stádu. To jsem jí viděl naposledy." Topol se znovu odmlčel.
"V Upíří hoře jsem se měl jako v ráji. Strávil jsem tam dvanáct let. Perfektně jsem se naučil ovládat lidskou řeč. Upíři mě naučili své zvyky a tradice. Byl jsem v podstatě něco mezi Upírem a Strážcem Krve. Pak se ale stala ta strašná věc." Topol se dlouze zadíval do země a zmlknul.
"Co se stalo?" zeptal se Kurda a posunul se o něco blíž k Panu Topolovi.
"STrážci mě zničehožnic vyhnali z hory. Ani jsem se nemohl rozloučit s Jugheadem ani s Upíry. Jednou v noci mě prostě vzbudili, zavázali mi oči a odvedli mě z hory. Oči mi rozvázali až uprostřed lesa a nechali mě tam. Bylo ma asi dvacet. Neměl jsem vůbec ponětí, kde to jsem. Byl jsem sivće vychováván v tvrdých podmínkách, ale tohle bylo i na mě moc. Tímhle způspbem jsem doopravdy poznal Strážce. Na Jugheada jsem ale nikdy nezapomněl. To je celý můj příběh. O nich ale vím to, že se velice bojí světla. Ani tolik jim neubližuje, ale bojí se ho. To je jejich Achilleova pata. Jako zbraně používají buďto ty takzvané bodáky, které určitě už znáte a nebo používají luky a otrávené šípy. Jsou to v podstatě kanibalové. Živí se orgány svých zemřelých. Jinak mají v podstatě ten samý jídelníček jako normální lidé. Jak už jsem řekl, pocházejí z podzemí. Žili zhruba 100 metrů pod hladinou moře. I když to bylo v horách, tak si našli jeskyni kde žili. měli tam stany, ale trénovali se venku. V noci. A ještě jedna velice důležitá věc, voda je zabíjí. Jedna kapka vody na ně dopadne, a rozežere se jim kůže a roztaví maso. Musí to ale být pouze voda. Krev, nebo třeba mléko jim neublíží vůbec. Vodu ale nemohou pít. Proto pijí pouze mléko nebo krev, jako Upíři. To je to hlavní, co byste měli vědět."

*

To be Continued

JS - 13.

9. ledna 2009 v 20:25 | potihcpd |  Jiný Svět - FF
"Kam ho vedou?" zeptal se Gavner. "To zatím nevím, ale brzy se to dozvíme..." odpověděl Kurda. Střážci zmizeli za rohem. Pan Topol pokynul hlavou a všichni tři se vydali pomalu za strážci. Když došli k rohu pan Topol naznačil, aby zastavili a byli potichu. Všichni tři potichu nahlédli za roh.
Na chodbě bylo asi 10 strážců krve. Jeden z nich držel Shancuse a promlouval k ostatním. Chvíli si tam něco povídali a potom jeden z nich zařval: HAGDOX!!! JHK UMDFER!!! Gavner už se chtěl zeptat Topola, co to znamená, když v tom kolem nich něco rychle proletělo. "Hagdoxi! Pojď sem!" mumlal si pan Topol "Už to chápu!" zabručel. "Takže "JHK UMDERF" znamená pojď sem, a HAGDOX..."řekl Gavner "...se jmenuje ten démon!" dodal potichu Kurda.

*

"Nějaký další chytrý plán?" zavrčela Arra na Vandžu "No tak mohli bysme bojovat!" řekl s úsměvem Vandža.
"Na to zapomeň!!!" vykřikl Darren s Arrou zároveň "je jich minimálně na každého 25!" dořekl Darren už sám. "Po-dívejte..chodb-a!" vyhrkl Harkat. "Jdeme tam?" zeptal se Darren. "Máme na vybranou?" řekla Arra. "Tak alespoň budeme míhat, ať to máme rychleji proběhlý..." řekl Vandža. "Po dlouhé době něco inteligentního, co od tebe slyším!" zašklebila se na něj Arra. Vandža vzal Darrena a Arra Harkata na záda a rozběhli se do tmy...

*

"Jestli je poslouchá, tak jim i rozumí!" řekl Kurda "Mohli bychom je třeba požádat, aby urovnali tu válku venku!" dořekl. "No možné to je, ale oni mají jeden trumf navíc jestli jsi nezapomněl!" řekl Gavner. Kurda se zatvářil překvapeně. "Shancuse, ne?" řekl pan Topol, aniž by se na ně podíval.
Potom vystoupil do chodby a řekl něco jazykem strážců. Strážci se překvapeně otočili a otočili tyče směrem k panu Topolovi. Potom řada pěti z nich začala postupovat směrem k němu. "Co si jim proboha řekl?" zeptal se Gavner pana Topola "Jen jsem se jich zeptal, jestli nám nevrátí Shancuse..." odpověděl pan Topol. "Vypadá to tak, že nevrátí!" řekl Kurda.
"Bez boje možná ne..." křikl pan Topol a vzal tyč do obou rukou. Gavner vytáhl dlouhý meč a Kurda je kryl dvěma vrhacími dýkami!

*

Začínalo svítat. Slabé paprsky slunce začaly osvětlovat cestu do malé vesnice. Byla to jediná cesta, která sem vedla a jiná vesnice byla vzdálena desítky kilometrů daleko. Po cestě se plahočila otrhaná a unavená postava. Byl to Steve Leopard. Šel takto už druhý den bez přestávky a celou dobu nic nejedl. Docházely mu síly, ale stále se nutil, aby došel do vesnice před sebou. "Třeba tam někdo ještě žije." pomyslel si, ale věděl, že je to málo pravděpodobné. Už po cestě potkával mnoho mrtvol lidí a viděl i dva mrtvé vampýry. To mu přišlo podivné, ale řekl si, že je asi zabili nějací lidé. Vešel do města. Bylo zcela opuštěné, jak očekával. Vybral si opuštěný hotel a posadil se v baru. Vše tu bylo poházené a rozbité. Asi tu byla velká bitva. Měl hroznou žízeň. Vedle sebe uviděl flašku piva. Otevřel ji a napil se. Byl to úžasný pocit po tak dlouhé době zase pít. Rozhlížel se kolem, když za sebou uslyšel nějaké šustení. Rychle se otočil. Ve dveřích někdo stál s dýkou v ruce. "Kdo to je?" pomyslel si steve. Neznámý řekl: "Mnoho upírů by tě rádo vidělo mrtvého! A já jim ten pohled dopřeju!" Steve nevěděl kdo to je, ale věděl, že je to nějaký upír. Tak ho přece dostihli. Teď nemá sílu na to, aby se bránil. Upír se přibližoval. Byl to Seba!

To be continued!

JS - 12.

6. ledna 2009 v 16:45 | Jokolo |  Jiný Svět - FF
Shancus zaběhl za kamennou zatáčku a zastavil se. V ruce třímal malo lesknoucí se dýku a v jeho očích jakoby plápolaly malé plamínky. Dýku sevřel pevněji.
Před ním stáli tři Strážci Krve. A všichni tři měli v ruce své obrovské zbraně, které by měl i Upír problém unést. Každý z nich měřil něco přes dva metry. Stáli k němu otočení zády, jakoby před něčím couvali a své zbraně drželi v obranné pozici.
Přesně podle plánu, pomyslel si Shancus v duchu.
Teď už stál asi jen metro d Strážců Krve. Ani jeden z nich si malého Shancuse, který stál za nimi nevšiml. Proti Shancusovi vypadali tihle tři jako obři.
Shancus pomalu vyčkával, až se přiblíží ti tři zabijáci. Už se ho skoro dotýkali, když se najednou jeden rozeběhl dopředu s podivným syčícím jekotem.
za chvilku zepředu vystříkla krev a přímo před Shancuse spadla useknutá hlava jednoho ze Strážců.
No teda, napadlo Shancuse a usmál se. I když mu bylo trošku na zvracení když viděl hlavu jak se válí jen tak na zemi v kaluži krve.
Malé hádě už ani chvilku neváhalo, sevřelo dýku a bodlo jednoho ze Strážců přesně do míst, kde očekával, kde má Strážce páteř.
Ten najednou jakoby zakrnul a bodáky mu vypadly z ruky. Jeho tělo vypadalo, jak když dostane křeč.
Najednou Strážce spadl na zem mrtvý. Shancusův první bod dýkou a hned takhle úspěšný.
Poslední ze Strážců si ale Shancuse všiml v průběhu toho, když se otáčel. Shancus se na něj jen bezmocně podíval.
Strážve ani chvilku neváhal, upustil svou obrovskou zbraň a vytáhl malou dýku. To všechno udělal během pár setin, tak, že to Shancus skoro nestačil zaregistrovat.
A než se nadál, Strážce stal za Shancusovými zády a tiskl mu svou dýku ke krku. Shancus cítil, jak mu po krku stéká jeho krev od ranky, kterou mu způsobila dýka, kterou má právě na krku.
Přímo před Shnacusem a před Strážcem stál Pan Topol společně s Gavnerem a Kurdou.
Kurda, když uviděl co se děje, tak se zděsil a v očích se mu objevil pravý nefalšovaný strach.
"PUSŤ HO!!" zařval Gavner na Strážce a postoupil o krok blíž ke Strážci.
Strážce trochu poodstoupil a přitiskl k sobě Shnacuse ještě pevněji.
"HI KAŠKÁÁŠŠŠ KI!!!" zaječel Strážce a ukázal na Shancuse.
"Říká, že jestli něco uděláme tak ho zabije." řekl Pan Topol naprosto klidným hlasem.
"Jak to víte?" zeptal se Gavner s údivem.
"Rozumím jim. Vyrůstal jsem mezi nimi." odpověděl Pan Topol a pokračoval: "Myslím, že bysme měli udělat to co chce. Nebo ho doopravdy zabije."

*

"CO TAM JE?" zařval dolů Darren v průběhu toho, co sebíhal dolů po velmi vratkých schodech a za ním Arra a Harkat.
"Uvidíte." řekl potchu a zamyšleně Vandža.
Darren se po chvilce zastavil vedle něj. Nic ale neviděl. Za chvilku k nim dorazila i Arra s Harkatem.
"CO si viděl?" zeptal se Darren a rozhlížel se. Použil všechny své Upíří smysly, ale nic neviděl.
"Podívej se támhle." řekl opět tichým hlasem Vandža a ukázal kamsi do tmy.
Darren zaostřil svůj zrak na místo, kal Vandža ukazoval. Musel hodně namáhat zrak, ale nakonec to přece jen uviděl. Arra to zřejmě spatřila o něco dřív, protože se hlasitě zajíkla.
Asi deset metrů před nimi se tyčila obrovská mosazná brána. A to co Arra viděla pobíhat dole byly Ockové a démoni, kteří létali kolem ní a zřejmě jí hlídali.
"Máme problém." řekl Harkat a díval se na ně. A jakmile promluvil, jeden z démonů se na ně otočil a zaječel. V tu ránu se na ně otočili všichni démoni a Ockové a rozlétli se směrem k nim.
"Mám VELKÝ problém." dodal Harkat.

*

To be Continued

Madame Okta

5. ledna 2009 v 21:27 | Jokolo |  Darren Shan

Nová rubrika

5. ledna 2009 v 21:06 | Jokolo |  Darren Shan
Do této rubriky se nově budou přidávat také obsahy knížek ze ságy Darrena Shana.

Vánoce a Nový rok

4. ledna 2009 v 21:32 | Jokolo
Chtěl bych se všem omluvit za mou nečinnost na blogu, ale nešel nám internet.
Tak vám všem dodatečně přeji Veselé Vánoce a Šťastná nový rok. Doufám že se vám bude dařit alespoň třikrát lépe, než se dařilo mně tenhel rok. Doufám, že ten další bude lepší než tenhle. Což bude určitě.
Takže vám za sebe i za potihcpda přeji Šťastný nový rok.

JS - 11.

4. ledna 2009 v 21:29 | Jokolo |  Jiný Svět - FF
Malá zelená postava pomalu otevřela zarezlé, dřevěné dveře a vykoukla ven na chodbu, jestli v ní nikdo nestojí. Její oči kmitaly všude po podlouhlé chodbě a hledaly známky života. Nikde nic.
Pomalu vylezla ven a potichoučku za sebou zavřela dveře. Znovu se pro jistotu rozhlédla po chodbě a když se ujistila, že nikde nikdo není, rozeběhla se tím směrem, kde bylo slyšet hučení vody.

Po pěti minutách běhu se postava zastavila a ohnula se k boku. Chytila se za břicho a lapala po dechu. Nazelenalý pot jí stékal po dlouhých tmavě zelených vlasech a poté kapal na zem kde udělal malou louži. Kapání potu ale přehlušilo hučení padající vody, které bylo čím dál blíž a blíž.
Na chodbě před ním se ozvaly tiché kroučky, ale hadí smysly opět zapůsobily a postava je uslyšela.
Rychle se rozhlížela, kam by se schovala, ale nikde vhodný úkryt nenašla. Rychle přemýšlela, co udělá. Asi pět metrů před postavou byla zatáčka, ve které se už rýsovaly stíny asi dvou postav, které držely v ruce dlouhou tyč, na které na obou koncích byly koule, které měly v průměru asi 10 centimetrů a na nich byly bodce napuštěné jedem. Smrtelné zbraně.
Stíny se svými majiteli se blížily čím dál víc. Nazelenalá postava přemýšlela, co udělá. Náhle si na něco vzpomněla. U pasu se postavě leskla malá ale přece ostrá dýka, kterou malá postava před chvilkou získala od jejího pravého majitele- Pana Topola.
Postava pomalu a potichu sáhla k pasu a vytáhla dýky z malé kožené pochvy, která k dýce patřila.
Shancus pomalu ale silně sevřel svou dýku a vytáhl jí z pochvy. Shancus se naposledy rozmyslel, usmál se a rozeběhl se do zatáčky před sebou.

*

"Tak co?" zařval Darren směrem dolů do tmy a opíral se o vratké dřevěné zábradlí, které bylo jedinou ochranou před pádem ze schodů do tmavé hloubky.
"Myslím že tu nic není, ale nevím to jistě. Chtělo by to oheň. Nemáte něco, co by se dalo zapálit?" zavolal Vandža nahoru na své pozorovatele a pevněji sevřel svůj kovový šuriken.
"Myslím že ne!" oplatil mu řev Shan a podíval se na Arru a Harkata,k kteří stáli za ním a začali si prohledávat všechny kapsy svého oděvu.
"Počkat.....možná něco mám." řekl Harkat."Darrene, podej mi prosímtě svojí dýku." řekl Harkat a natáhl ruku k Darrenovi, který teď stál zády k zábradlí.
"Na co?" řekl mu Darren a podával mu svou kovovou dýku, která byla špinavá od zaschlé krve.
Harkat aniž by odpověděl si odřízl kousek svého hábitu. Poté přešel k zábradlí a skrčil se, aby mohl odříznout kousek z něj.
"To radši ne. Můžeme spadnout i s těmi schody." řekla mu Arra a přešla blíže k němu.
"Neboj se... vím co dělám." odvětil Harkat, aniž by se na ní podíval a dál odřezával klacek dlouhý asi 40 centimetrů.
"To doufám."

Po chvilce Darren zabalil klacek do látky z Harkatova pláště, aby lépe letěla a také, aby se z látky dala udělat pochodeň na prozkoumání sině, která se nacházela pod nimi.
"Kam to mám hodit?" zařval Darren dolů.
"K tý pochodni co je zasazená v tom piedestelu uprostřed." odpověděl mu zelenovlasý Kníže.
Darren ho poslechl, namířil a hodil látku, která měla uvnitř sebe zabalený dřevěný klacek.
Dopadl asi půl metru od pochodně a klacek vypadl z látky.
Potom se ozvaly Vandžovi kroky, které se blížily směrem k Piedestelu uprostřed Síně.
"Jak si od toho daleko?" zařvaů dolů Darren. "Asi pět metrů." odpověděl mu starší Upír a pomalu se blížil ke světlu před ním.
"Už sem skoro tam. Jen pár kroků a-"najednou kroky utichly společně s hlasem, který se ozýval zespoda síně a patřil Vandžovi.
"Co se stalo????" zaječela dolů Arra a zatvářila se vyděšeně.
"Myslím, že byste něco měli vidět." odvětil potichu Vandža, ale přece to bylo slyšet zespodu Síně.
"Co se stalo?? Co tam je?" zeptal se pro změnu Shan.
"Arra měla pravdu. Opravdu tu něco pobíhá. A myslím že se vám to nebude líbit."

*

"Jak dlouho už jsou pryč?" zeptal se obtloustlý chlapík, který seděl společně se třemi dalšími postavami a pár stany kolem ohně.
"Tak tři čtyři dny." odpověděla mu krásná žena. která seděla naproti němu.
"Neřekl vám někdo co šli dělat?" zeptal se opět ten tlouštík.
"Mně říkal, že nám to možná pomůže. A že ho tak týden nemáme čekat. Pak něco vzal do ruky a odešel. Poté sem viděla jen Shancuse jak se potají rozeběhl za ním." odpověděla Rhamusovi Truska a otočila buřt, který si opékala nad ohněm.
"Takže si nemusíme dělat starosti." dodala a zvedla opečený, černý buřt.
"O Hibernia starosti nemám. Spíš o Shancuse." řekla třetí postava, která také seděla u ohně ale jen se dívala do nebe.
"Neboj se. Hibernius se o něj postará. Neměj strach." řekla třetí postavě Truska a kousla do buřtu.
Ale nikdo netušil, že ten, o kom se teď baví teď bojuje o svůj holý život o několik tisícovek mil daleko.