DDF 14

2. prosince 2009 v 16:52 | Jokolo |  Desmond Ford
Deník Desmonda Forda, 14. kapitola


29.11.-30.11.

"Wille?! Co tu děláš? Kam jsi odešel?" řekl jsem a pomalu jsem se otočil. Stál tam opět ve svém kabátu a v klobouku. Ani se nehnul. Vůbec nevypadal překvapený z toho, co se dělo. Jako by si ani nevšiml mrtvoly s dírou v hlavě, která mu ležela u nohou.
"Dost lichých otázek. Odejděte odtud!" řekl Will. Jeho hlas zněl hrozivě.
"Cože?" teď už jsem tomu vůbec nerozuměl. William nás sem nejdřív zavede, pak se někam vytratí, zničehonic se tu objeví dva neznámí chlapáci, napadnou nás a pak se jen tak vrátí a řekne, že máme utíkat. To na mě bylo moc.
"Věř mi." sykl. Hlasem značně ubyl na hlasitosti. Přesto jsem ho naprosto zřetelně slyšel, i když mi od výstřelu stále pískalo v uších.
"Jak ti asi tak můžu věřit?!" zavřískal jsem a popošel jsem o krok blíž k němu. "Jen tak si nás tu necháš a pak si přijdeš jako by se mezitím nic nestalo!"
"Není čas na vysvětlování. Všechno ti řeknu jindy. Teď musíš utíkat, i s Brunem." špitl a opět se chystal odejít...
"Tak to ne..." špitl jsem si a rozeběhl jsem se za Williamem. Chystal jsem se na něj zaútočit. Nohy kmitaly rychleji, než jsem byl zvyklý. Vypadá to, že mé "šílenství" se ještě úplně nevytratilo. Opět se projevil můj záchvat hněvu. Běžel jsem rychleji, než normální lidé běhají...
Ani jsem nestačil k Willovi doběhnout, když se otočil a vrazil mi pěstí do žeber. Cítil jsem, jak mi ruka naráží do levé strany hrudníku. Opět jsem si vyrazil dech. Odletěl jsem asi metr od něj a dopadl na sníh. Ležel jsem na zemi a nevnímal okolí. Takovou ránu jsem nikdy nezažil. Nikdy bych neřekl, že Will má takovou ránu. V ringu dával vždy normální rány. Teď to bylo, jako by mě snad ani nepraštil člověk...
Brune poprvé od setkání s Williamem promluvil. "Co to děláš?!" zařval. Stále klečel na muži, který na nás předtím zaútočil. Nebo spíš my na něj?
Brune pomalu vstal, ale stále mířil zbraní na zmítající se postavu na zemi. Nedíval se ale na Willa. Díval se kamsi za něj, na silnici.
Nemohl jsem se zvednout. Nemohl jsem se skoro vůbec hýbat. Jen jsem se podíval na Brunea, proč se tak zarazil. Ozařovalo ho ostré bílé světlo. Uslyšel jsem zvuky zastavujícího se auta.
Vstal jsem, jak nejrychleji jsem uměl. Stejně to trvalo něco přes deset sekund. Pevně jsem se postavil na nohy a snažil jsem se chovat, jako normálně. Jako kdybych před pár sekundami nedostal pěstí do břicha.
Podíval jsem přímo do světla. Nebylo pochyby. Bylo to auto. Vyjelo ze silnice a zastavilo na sněhu kousek od nás. Brune se na to zmateně díval. William ne. Ten se díval na mě. V očích měl zvláštní výraz. Takový jsem u něj nikdy neviděl. Vypadal, jako by se mi očima omlouval. Vypadal, že je mu líto, že mě musel před chvíli praštit. Na auto se ani nepodíval. Jako by snad nezaregistroval, že přijelo, že z něj vystoupil muž a že přešel k nám.
Postavil se kousek od nás a podíval se na zem. Konkrétně řečeno se podíval na mrtvolu, ležící na zemi.
"Williame? Je to ten, co si myslím?" přidřepl si a ani nezvedl hlavu, když se Willa ptal. Oni se znali! Musel to tedy být někdo z organizace.
"Je. A ten co leží támhle taky." řekl William neznámému, i když se stále díval na mě. V očích měl pořád stejný výraz.
"Tak to je skvělé!" řekl muž a přešel k muži, na kterém ještě před chvílí klečel Brune.
"Tak, kamaráde..." řekl neznámý, vytáhl z kapsy paralyzér a přiložil ho ke krku muži, ležícímu na zemi. S hrůzou jsem to sledoval. Nikdy jsem toho muže neviděl. Nevěděl jsem, kdo to je, jen jsem věděl, že je z organizace. Měl na sobě kožeou bundu a džíny, stejně jako já na své první akci. Byl spíše menšího vzrůstu, ale jeho svaly vyvažovaly pocit slabosti, který člověk dostal z jeho výšky.
"Je mi líto, Wille, ale jistě víš, proč tu jsem." řekl a pomalu vstal. Podíval se Williamovi přímo do očí a poté pokračoval: "Nedovoleně jsi opustil centrálu a vyrazil do akce, i když jsi o tom nikoho neinformoval." jeho hlas zněl poněkud posměšně. Jako kdyby si přál, aby Will dostal nějaký přísný trest. Více mě ale udivilo to, co řekl. Nedovoleně? Takže nás sem William vzal proti vůli organizace?
"I když jsem nikoho neinformoval, přesto o tom víte. Jakto?" ptal se, i když z jeho hlasu bylo jasně poznat, že moc dobře zná odpověď. Moc dobře věděl, kdo organizaci prozradil, kam se William vydal.
"Nebýt Evelynn, nedostal bych se jsem." odpověděl mu muž a pomalu se k Willovi přiblížil. Poněkud výhružně.
Dal jsem si dvě a dvě dohromady. Takže William nás sem vzal proti vůli centrály. Přímo jsem. Pak zmizel. To ale znamená, že musel vědět, kdo nás s Brunem přijde navštívit. Takže v tom měl prsty on. Nejspíš s námi měl také nějaké plány, když jsme vyřídili ty dva, tak přišel na scénu on sám. Do hry ale vstoupil další hráč a to jen díky Evelynn, která centrále vyzradila, kam a s kým se William vydal. Proč ale Will chtěl odejít? Stále více a více otázek, na které jsem jako vždy neznal odpovědi. Bylo mi z toho na omdlení. Jako ve snu. Sám jsem nevěděl, co tam vlastně dělám. Všechno svědčilo tomu, že s námi Will chtěl něco provést. Nejspíš nás chtěl zabít. Ale proč? A proč by se tedy potom otáčel a odcházel, když nás měl v hrsti? Většina faktorů v mém mozku směřovala k tomu, že je William zrádce. Hodně věcí tu ale stále nezapadalo.
Jako vždy mě z přemýšlení vytrhl William. Promluvil na neznámého, který pořád stál u ležícího, ale pomalu se k Willovi přibližoval.
"Nebýt Evelynn, možná by si dnešek přežil..." okamžitě jsem si uvědomil, co chce udělat. Opět jsem nevěděl proč.
Neznámý si to také uvědomil. Oči se mu rozšířily strachem. V té tmě jsem to jasně spatřil, poněvadž celou tuto scenérii ozařoval jasný měsíc, který zářil přímo nad námi. Stíny byly jasné a ostré jako ve dne. Jen okolí nezářilo sluneční žlutí, ale tajuplnou měsíční bělobou, která všemu dodávala na zvláštní atmosféře, která už tak byla dosti napjatá.
Will udělal nejrychlejší pohyb, jaký jsem kdy viděl. Jakoby jeho ruka na chvíli zmizela a poté se opět objevila napřažená se zbraní v ruce. Pohyb ruky naznačovalo jen zavlátí kabátu, jako by pod něj někdo pro něco sáhnul. Moc dobře jsem věděl kdo a pro co.
Než stačil neznámý jakkoliv zareagovat, Will stiskl spoušť. Kulka vyletěla z hlavně, ze které společně s kulkou vylétl i prach a kouř. Kulka letěla nesmírně rychle. Bylo to neuvěřitelné, ale mě přišla rychlost kulky srovnatelná s rychlostí Willovi paže.
Kulka si razila cestu větrem, letěla stále přímo do neznámého. I když začalo hustě sněžit, ani jediná vločka se kulky nedotkla. Kulka veškeré vločky v okolí rozpouštěla. Nedala se zastavit. Letěla přímo na neznámého muže, který tohle vše vyděšené pozoroval.
Zajela hluboko do jeho těla. Narazila mu přímo do pravé části hrudi. Prorazila veškěré orgány i kosti a zarazila se až v srdci. Z díry v hrudníku se vyvalila krev. Muž chvilku stál bez jediného pohybu na místě. V očích měl vytřeštěný výraz, jako by ho předešlá událost nesmírně překvapila, stejně jako všechny ostatní. Chvíli stál bez hnutí, poté se skácel na zem. Další mrtvý.
"Při cestě sem jsem vám říkal, že vás dovedu jsem, na určené místo se ale musíte dostat sami. Takže teď mě musíte poslouchat a ať se stane cokoliv, dělejte jen to, co vám teď řeknu. Neohlížejte se a utíkejte. Utíkejte jak nejrychleji to jde." Will se k nám otočil a řekl toto. Jako by se nic nestalo. Jako by před sekundou nezastřelil člověka. Nesjpíš to bral jako samozřejmost.
Nebyl jsem schopen ho neposlouchat. Po zastřelení neznámého jsem si nebyl schopen představit, co vše je William schopný udělat. Musel jsem ho poslechnout...
"A-ale kam?!" vykoktal jsem ze sebe. Brune došel vedle mě a vypadal ještě zmatenější než já. Muž, na kterém před chvílí klečel také vstal a postavil se z druhé strany vedle mě. Ten, co na nás před chvilkou útočil teď stojí naprosto klidně vedle mě, jako by se naprosto nic nestalo.
"Utíkejte do Lincolnova památníku. Až tam dojdete, počkejte tam jak dlouho bude nutné. Bude tam člověk, který vám poví vše ostatní a zodpoví veškěré vaše dotazy, na které já teď nemám čas." dopověděl větu a poté pokračoval. Směřoval svá slova k osobě, která stála vedle mě. K té, kterou chtěl ještě před chvílí Brune zastřelit.
"A ty, ty utíkej jak nejdál můžeš. Řekni tvým lidem, že už jsme blízko cíle. Všichni, Desmonde i Brune, musíte utíkat co nejrychleji, protože vás budou pronásledovat tak dlouho, dokud vás neuštvou. Nikde se nezdržujte déle, než je neubytně nutné. Jak už jsem řekl, dělejte jen to, co vám teď povím. Nic víc, nic míň. Běžte!" zařval. Nevěděl jsem, kdo nás bude pronásledovat, ale radši jsem to nechtěl vůbec zjistit. Nedaleko odtud se ozvalo prudké brždění několika aut.
"UTÍKEJTE!!!" zařval William. Z jeho řevu mi téměř zalehlo v uchu. Omámeně jsem stál na místě.
Brune do mě klepl rukou. "Musíme jít!" sykl, otočil se a začal utíkat. Muž, který stál vedle mě z druhé strany už byl tentam. Nezbylo po něm nic, než stopy ve sněhu.
Otočil jsem se za Brunem a utíkal jsem za ním. Rozeběhl jsem se do tmy, jak nejrychleji to šlo...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 potihcpd potihcpd | Web | 2. prosince 2009 v 17:05 | Reagovat

¨wow

2 Kely Kely | 2. prosince 2009 v 17:06 | Reagovat

prostě skvělý  ;-)  :-)
z toho bys mohl udělat knížku :)

3 Kely Kely | 2. prosince 2009 v 17:07 | Reagovat

sakra... zase mě předhonil...

4 Jokolo Jokolo | 3. prosince 2009 v 15:15 | Reagovat

no, knizku asi fakt ne...

5 potihcpd potihcpd | Web | 3. prosince 2009 v 21:02 | Reagovat

[3]: vzdy tpredhonim s tim ssmir...:-P

[4]: ae j...dybys toho napsal jeste vic...

6 Jokolo Jokolo | 3. prosince 2009 v 21:09 | Reagovat

Tak by se mi vsichni smali, jakej sem napsal propadak  :-P
Ja toho hodlam napsat vic, ale ne na knihu

7 potihcpd potihcpd | Web | 4. prosince 2009 v 16:12 | Reagovat

jednou sti turcite podari... :-) mas originalni styl...

8 Jokolo Jokolo | 4. prosince 2009 v 21:21 | Reagovat

Myslis debilni?  :-D
Ne, diky...

9 potihcpd potihcpd | Web | 6. prosince 2009 v 12:25 | Reagovat

:-D

10 Safira Safira | 7. prosince 2009 v 12:00 | Reagovat

Proč debilní?  O_O Vždyť je to super!  :-) Furt ti to přece nemusíme opakovat, ne? 8-)

11 Kely Kely | 7. prosince 2009 v 16:17 | Reagovat

Proč se stavíš do role outsidera, když je to absolutně senzační... Hádej kolik teenagerů se snaží psát, ale prostě na to nemá fantazii?
Vezmi si třeba mě...samo sebou blbej příklad... Já jsem absolutně bez fantazie a talentu na psaní...ať už je to slohovka nebo něco na tenhle způsob... :-D  
ty na to MÁŠ...
Když se ti nechce do knížky, tak to ti samozřejmě nikdo nevymluví...bohužel :-(

Prostě nejsi outsider, ani beznadějnej případ ani nic takovýho!!!
Tohle ti teda vlastnoručně z tý tvý tvrdý hlavičky "vymlátim".. :-D  :-D
(V tom dobrym slovasmyslu ;-)  ;-) )

12 Jokolo Jokolo | 7. prosince 2009 v 16:28 | Reagovat

Tak dekuju moc...:)

13 Safira Safira | 7. prosince 2009 v 16:36 | Reagovat

A doufám, že nakonec tu knížku stejně napíšeš a dáš mi na ni slevu...×D :-D

14 Kely Kely | 7. prosince 2009 v 16:36 | Reagovat

Nemáš za co ;-)  :-)

15 Kely Kely | 7. prosince 2009 v 16:42 | Reagovat

Přátelé... Tohle je jasnej důkaz Jokolovi přehnané skromnosti, že... 8-)  :-)  :-)

16 Jokolo Jokolo | 7. prosince 2009 v 18:21 | Reagovat

Treba jednou mozna jo...A kdyby jo, tak tu slevu urcite dostanes  ;-)
A co myslis tim dukazem, Kely?

17 Kely Kely | 7. prosince 2009 v 18:59 | Reagovat

třeba v tom komentáři 4 nebo 8...
Ale tím pádem chci taky slevu... a taky podpis s věnováním  :-D

18 Jokolo Jokolo | 7. prosince 2009 v 19:56 | Reagovat

No, jasne  ;-)

19 Safira Safira | 8. prosince 2009 v 16:02 | Reagovat

A koukej napsat pokaračko, už se na něj s Kely celý třesem.:-D  ;-)  8-)
Doufám, že potihcpd sepisuje taky další pokračko Butlera, nebo za sebe neručim!  :D

20 Safira Safira | 8. prosince 2009 v 16:03 | Reagovat

*pokračko

21 Kely Kely | 8. prosince 2009 v 16:20 | Reagovat

Jokolo: Och děkuji Ti
Safira: Já se teda netřesu, já se třesu jenom když se bojim... já se ale těším na to, jak budu moct pochválit takovou skvělou literaturu ;-)
Protože číst Otcové

22 Kely Kely | 8. prosince 2009 v 16:22 | Reagovat

Protože číst Otcové a bastardi mě docela už nudí... :D

To v překladu znamená: Prosím napiš další pokračování, nebo si tady nudou ukoušu prsty!!!

23 Kely Kely | 8. prosince 2009 v 16:26 | Reagovat

a taky abych měla co dělat, až nebudu moct usnout z obav ze zasedacího pořádku... :-(
Včera jsem kvůli tomu šla spát asi v 23.30!!! a to je dost pozdě... :D
Ale zejtra budu mít (kdyby Vás to zajímalo...jako že Vás to nezajímá...) nové-opravené červené melíry :-) asi po 1 měsíci si to nechám dobarvit... :D:D:D:D

24 Safira Safira | 9. prosince 2009 v 8:24 | Reagovat

Sluší ti to ;-)
Obavy byly oprávněný... Já s Jordánem sedět nechci! Vždyť se nenávidíme... (ale to bych asi nemohla sedět s nikym, ptž většina kluků ze třídy mě nenávidí...:-? )

25 Kely Kely | 9. prosince 2009 v 14:58 | Reagovat

myslim, že diskuze na zasedací pořádek (ze kterýho jsem i napodruhý vyšla docela dobře) je na cusatalonu ;-)

26 potihcpd potihcpd | Web | 9. prosince 2009 v 16:27 | Reagovat

uz tam ta diskuze nni, ae zase bude...

jinak fakt zdarile...

27 Kely Kely | 9. prosince 2009 v 19:07 | Reagovat

škoda...chtělo by to pořádně probrat, abysme to začali míň prožívat jako drama... :-?

28 potihcpd potihcpd | Web | 13. prosince 2009 v 12:56 | Reagovat

mne jttreba uplne jedno...2 hodiny tydne fak nsou moc :-D

29 potihcpd potihcpd | Web | 13. prosince 2009 v 12:57 | Reagovat

:-I - jen sem neco zkousel...

30 osel osel | 13. prosince 2009 v 20:43 | Reagovat

Safiro, vždyť to máš úplně v pohodě (to první, ne to druhý)..já si taky nemůžu stěžovat...

31 Emýlije Emýlije | 13. prosince 2009 v 21:03 | Reagovat

tyvole holky nepřeháníe to trochu? :D :D :D no... nic no  :-D jinak pěkný :)

32 osel osel | 15. prosince 2009 v 19:57 | Reagovat

Em, nekecej do toho..pokračujte, my se bavíme.. :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.