DDF 17

7. ledna 2010 v 14:42 | Jokolo |  Desmond Ford
Deník Desmonda Forda, 17. kapitola


Zvuky nahoře ustaly. Slyším jen jakési jemné a tlumené rány. Doufám, že už se to blíží...


*


Upír se svalil na zem a zařval na nás, ať provedeme totéž. Nezbývalo mi nic, než ho poslechnout. Brune už dávno ležel na zemi, když já jsem dopadal do mokrého sněhu. Od sochy nás dělilo pouhých pár metrů. Byl to jediný provizorní úkryt v okolí, nezbývalo nám tedy nic jiného, než se vydat tam. Upír to věděl dávno přede mnou, takže nám oběma pokynul, ať se plazíme za ním. Snažil jsem se nevnímat, že kolem nás létají kulky. Naštěstí ani jedna nemířila někam blíže k nám.
Po zemi jsme se doplazili až ke kolenu sochy. Střelba ustala. Já však stále nebyl klidný. Útok mě naprosto rozrušil, ještě nikdy po mě nikdo nestřílel. Byl jsem úplně nervózní. Jediné, co mě trochu uklidňovalo byl ledově klidný výraz upíra, který nás doprovázel.
"Co teď?" zeptal se Brune se stejně zděšeným výrazem ve tváři, jako jsem měl já.
"Teď bysme asi měli něco dělat." odpověděl upír. Doufal jsem, že to nemyslel vážně a že má opravdu něco v plánu. Tehdy jsem ho naštěstí ještě neznal.
"A co asi?" ptal se ho opět Wayce.
"Nemáš u sebe ještě tu zbraň?" odpověděl mu protiotázkou upír.
Až teď jsem si uvědomil, že Brune má u sebe stále tu zbraň, kterou jsme na hřbitově vzali jednomu z mužů. Jednomu z mužů, který teď byl mrtvý. Mou vinou...
Střelba mě přivedla zpátky k rozumu. Kulky opět začaly létat vzduchem. Zarývaly se do země posypané rozváleným sněhem. Slyšel jsem, jak vrážejí do sochy, za kterou jsme se skrývali. Cítil jsem její vibrace. Měl jsem ohromné štěstí, že jsem tu noc přežil. A že to bylo perná noc.
Brune vytáhl zpod košile promočenou zbraň a otřel jí rukou. Upír si ji od něj vzal a odjistil jí.
"Co chcete dělat?" zeptal jsem se ho zmateně.
"Strčit si jí do řitě. Co se asi tak většinou dělá s pistolí?" sotva dořekl větu, hbitě vstal ze země a přímo si stoupl. Opět to udělal nesmírně rychle. Stejně tak rychle, jako letěla kulka, kterou vystřelil a která neomylně zasáhla svůj cíl, jak jsem po chvíli zjistil. Střelba okamžitě ustala.
"Můžete vstát." řekl upír a obešel sochu. Vykročil směrem k útočníkovi. Já a Brune jsme mezitím vstali a oprášili jsme ze sebe sníh. Tuto noc jsme byli stále mokří.
Podíval jsem se směrem k upírovi a vydal jsem se jeho směrem. Brune zůstal na místě a opíral se o sochu. Nejspíš byl stále v šoku.
Došel jsem až k upírovi, který stál mezi stromy, odkud se předtím ozývala střelba. Stál u postavy, která ležela bez jediného pohybu na zemi. Byla mrtvá, to jsem věděl hned, jakmile ustala střelba. Tuto noc další mrtvý. Kolem těla se do sněhu vpíjela rudá krev. Z toho pohledu se mi zvedal žaludek.
Mrtvý muž byl stejně oblečený, jako člověk, kterého před nedávnem na hřbitově zastřelil William. Ten člověk, který za námi na Arlingtonský hřbitov přijel autem, aby seřval Williama, že nás z centrály odvedl. Takže i muž, který teď ležel přede mnou byl člen organizace. Upír měl pravdu. Opravdu se nás snažili zabít. Ale proč? Upír se k němu sehnul a sebral malou zbraň, které ležela kousek od mrtvého. Vím jen, že to byl samopal, víc nedokážu odhadnout. Upír mi zbraň podal. Beze slova jsem ji přijal. Doufal jsem, že jí nebudu muset použít, ale pro jistotu jsem si ji strčil za pas.
"Jsme ve špatné situaci. Organizace věděla, že tu budeme." pronesl upír a kopl do mrtvoly.
"Co z toho vyplývá?" zeptal jsem se a popošel jsem o krok blíže k upírovi.
"Že mezi upíry je infiltrován někdo z organizace. Není tam bezpečno. Musíme změnit původní plán." opět věta, která mě vážně nesmírně uklidnila...
"A co teda budeme dělat?"
" To, co řeknu."
"A to jest?"
"Zmlkni už. Nemáme čas. Musíme vyrazit." rázně odpověděl upír a vyrazil směrem k Bruneovi, který stál u sochy a nervózně se rozhlížel. Cestou do mě vrazil ramenem.
Upír došel až k Wayceovi a řekl mu, že si tu pistoli nechá. Brune samozřejmě neměl nic proti. Upír tedy zastrčil pistoli pod sako a vyšel směrem na sever, zpátaky do centra D.C.
Brune na mě ani nepočkal a vyšel za upírem. Jak jsem později zjistil, upír se jmenoval Carlos. Po chvíli jsem vyrazil za nimi. Naposledy jsem se podíval na mrtvolu ležící na zemi. Tuto noc mi těch mrtvých přišlo nějak moc. Raději jsem na to přestal myslet a vydal jsem se směrem za Brunem a Carlosem.
Kráčeli jsme asi půl hodiny. Procházeli jsme zasněžené uličky města. Sníh stále padal, ale méně hustěji, než předtím na hřbitově. Zima mi ale byla pořád stejná. Celý jsem se klepal, byl jsem promrzlý až na kost a v té promoklé košili mi taky nebylo zrovna příjemně. Snažil jsem se jakkoliv zahřát, ale nešlo to. Záviděl jsem Carlosovi jeho dlouhé sako.
"Mni se na prsou. Ruce se o sebe postarají sami." řekl upír, aniž by se na mě otočil. Zařídil jsem se podle jeho rady. Po chvíli mi opravdu začalo být o trochu větší teplo.
Šli jsme po chodníku podél silnice. V D.C. bylo stále rušno, i když bylo něco kolem tří hodin ráno. Já už byl nesmírně unavený. Myslel jsem, že každou chvíli usnu. Vzpomněl jsem si na svůj vyhřátý byt s postelí, gaučem, televizí...
"Tudy." pronesl Carlos a zahnul do temné postranní uličky. My s Brunem jsme udělali totéž. Ulička nebyla moc široká, asi tak jen dva metry. Vedla mezi dvěma obytnými domy. Na každém z nich bylo ze strany kovové schodiště, asi tři metry nad námi. Připomínala mi uličku, ve které Tolan přišel o svůj zrak. Najednou jsem si na něj vzpomněl. Pokud mu Evelynn neřekla kde jsem, musel si dělat starosti. Snad mu to Evey vysvětlila.
Carlos kráčel rázným krokem na konec uličky. Vzadu nic nebylo, až na zeď, u které stál barel a v něm hořel oheň. Kolem barelu samozřejmě banda bezdomovců, kteří si v této chladné noci nad plameny ohřívali ruce. Nevěděl jsem, proč Carlos kráčel právě k nim...
"Dobrý večer." pozdravil tiše Carlos. Všichni bezdomovci se na něj obrátili. Bylo jich asi 5. Měli na sobě špinavé bundy, pod čepicemi dlouhé, mastné a nemyté vlasy. V plnovousu měli plno tajících vloček, které jim tam zrovna napadaly. Nikdo nevypadal z naší návštěvy překvapen.
"Á, zdravím, Carlosi." odpověděl ten, co stál nejdále od nás. Očima přejel po Bruneovi a poté padl pohledem na mě. Vypadal z nich nejčistší. Jako jediný měl krátké a vlnité světlé vlasy. Jeho džínová bunda vypadala, že ho před chladem moc nechrání, ale on to na sobě nedával znát.
"Potřebujeme u vás pár dní zůstat. Organizace se o nás začala zajímat, takže potřebujeme útočiště. Je to možné?" zeptal se Carlos.
Pár dní? Takže se do centrály pár dní nevrátíme? Zděsil jsem se. To budeme přespávat s bezdomovci u popelnic s krysama?
"Ale jistě. Jako doma." pronesl blonďatý bezdomovec. V té tmě to nebylo moc poznat, ale nejspíš to byl albín.
"Díky." řekl Carlos a otočil se opět zpátky k nám. Bezdomovci se taktéž všichni otočili a začali si sborově zpívat.
"Takže. Nemáte se čeho bát. Tohle jsou ti nejdůvěryhodnější lidé v celém městě. A nebojte se. Nebudete spát venku. Budete mít své pokoje, budete mít co jíst. Oni nejsou to, co vypadají."
"Takže to nejsou bezďáci?" zeptal se Brune. Jeden z nich se výhružně otočil a zavrčel na Brunea. Ten dělal, jako že to nevidí.
"Ne, nejsou." řekl jen Carlos a opět se otočil k nim. Došel až k tomu albínovi a něco mu zašeptal. Ten jen přikyvoval. Poté směřoval svá slova na mě.
"Takže ty jsi Desmond Ford. Hezké jméno. Můj táta měl Forda. Béžovýho. Ale to je teď jedno. Prý máš nějaké nadání." řekl. Jeho slova mě překvapila. Ne to s tím Fordem, ale to s tím nadáním.
"No...nevím, jestli se tomu dá říkat nadání." odpověděl jsem mu tiše a stydlivě jsem se díval do země.
"Trénovali vás dva v organizaci?" zeptal se opět. Oba dva jsme s Brunem pokývali hlavou na znamení souhlasu.
"Co vás trénovali?"
Slova se ujal Brune. "Většinou střelbu, pěstní souboje a-"
"Samé nesmysly." skočil Bruneovi do řeči albín a pokračoval: "Musíte se učit mnohem důležitější věci. Věci, které budete potřebovat pro život."
"To se zas budem muset něco učit? Na to vám kašlu." řekl pohrdavě Brune.
"Proč bysme se zase měli něco učit?"
"Abyste přežili..."
"To zvládneme i bez toho." ještě pohradvějším tónem Brune...
"Uvidíme později." řekl albín a usmál se.
"Dost řečí. Oba dva jsou unavení. Dnes měli pernou noc..." řekl Carlos a pokračoval: "Mohl bych je ubytovat?" ubytovat? Zajímalo mě, KAM nás tady chce ubytovat.
Albín odpověděl: "Ale jistě, jako doma." a přívětivě se usmál.
Jako doma...To určitě. "Tak pojďte, mládežníci." řekl Carlos a došel směrem k velkému kontejneru. K mému zděšení ho otevřel.
"No to snad ne?! Tam já nevlezu!" řekl Brune a o krok ustoupil.
"Nic jiného ti nezbývá." řekl Carlos a mrkl na něj jedním okem. Poté se elegantně přehoupl přes okraj kontejneru a skočil dovnitř. Sako za ním jen zavlálo. Žádná rána, která by připomínala Carlosův dopad na odpadky nebo na dno kontejneru se neozvala. Neozvalo se vůbec nic.
"Co to jako má bejt?" zděšeně a zároveň posměšně se zeptal Brune. Já došel až k okraji kontejneru. Podíval jsem se dolů a usmál jsem se.
"Jejich útočiště." řekl jsem a jako před chvílí Carlos jsem přeskočil okraj kontejneru...

*

Zvuky jsou stále blíž. Myslím, že už jsou přímo nade mnou. Už bylo na čase. Začínám omdlévat, krev se nedá zastavit, hlava mě bolí a kyslík dochází. Měli by si pospíšit...

*

Nedopadl jsem na dno, ani na odpadky, jak by se dalo u normálního kontejneru očekávat. Tenhle nebyl normální. Dopadl jsem do jakéhosi tunelu, podobného klouzačce. Jeho začátek byl vyhloubený do dna a poté pokračoval pod zem. Spadl jsem přímo do něj a doklouzal jsem se až na tvrdou, vlhkou podlahu.
Zvedl jsem se ze země. Přede mnou stál Carlos a čekal, až za mnou dopadne i Brune. Po chvilce se dočkal. Wayce vyletěl z tunelu po hlavě s ohromným řevem. Vstal, oprášil se a veškeré své nadávky vyjádřil jediným pohledem, kterým se podíval na Carlose. Ten se jen usmál, otočil se na podpatku a odcházel.
Stáli jsme nejspíš v bývalé kanalizační stoce. Ze stropu kapala na zem voda do kaluží, které po každém dopadu kapky vydaly zvuk, jenž se rozléhal po celé ne příliš velké místnosti. Hala byla obložená kamennými deskami. Její obyvatelé leželi u zdí pod jakýmisi provizorními přikrývkami. Nebyli ale oblečení jako jejich soukmenovci nahoře v uličce. Měli na sobě normální oblečení, jako nosí každý člověk na světě. Ničím se od ostatních lidí nahoře nelišili, až na jejich místo k žití. Bylo jich asi patnáct, dle mého odhadu.
Do zdí bylo proraženo několik děr, které sloužily jako vchody do jednotlivých pokojů a dalších místností pod zemí. Po celé místnosti byla nepravidelně rozmístěná ohniště. Strop byl šikmý a v nejvyšším místě stropu byla díra, která odváděla veškěrý kouř z haly. Měli to tu opravdu pěkně zařízené a navíc tu bylo mnohem větší teplo, než nahoře.
Carlos nás s Brunem odvedl do jakéhosi pokoje. Prošli jsme dírou ve zdi a vešli jsme dovnitř. Nebyly tu žádné dveře, ale to nám nevadilo. V pokoji byly dvě postele s přikrývkami, uprostřed nevelké místnosti hořel uvnitř barelu oheň a pro větší komfort byla u země do zdi vyhloubená malá díra s ohněm, která měla sloužit jako krb. Bylo tu o poznání větší teplo, než v předchozí hale. S Brunem jsme oba dva ze sebe svlékli mokré a studené oblečení, já jsem schoval samopal od Carlose pod hromadu oblečení, takže jsme si jen ve spodním prádle lehli do teplé postele a okamžitě jsme oba dva usnuli. Snažili jsme se nemyslet na to, co se dělo tuhle noc a co se bude dít dál. Prozatím jsme byli v bezpečí...

*

Na vrchu rakve slyším kroky. Už se dokopali až ke mně. Záchrana je blízko...

*

Tolan, Evelynn a Carlos stáli ve vyhloubené jámě s lopatami. Kolem nich ležela na zemi mrtvá těla, na které dopadaly sněhové vločky. Kopali tiše, nikdo si jich nevšiml. Dokopali se až ke svému cíli. Na dně jámy ležela černá rakev z masivního dřeva. Pokrývka zeminy na rakvi byla ještě čerstvá, někdo jí tu zakopal nedávno...
"Carlosi, otevřete to, prosím." řekla Evelynn a vylezla z jámy. Tolan s obtížemi udělal totéž. Jeho orientace byla i přes jeho handicap dokonalá.
Carlos nečekal, protože věděl, že času moc nezbývá. Klekl si k víku rakve a zvedl ruku do výše. Poté jí s nesmírnou rychlostí do víka zabořil. Prsty projely tvrdým dřevem. Dlaní Carlosovi projela nesmírná bolest, ale nevnímal to. Znovu se napřáhl a opět vrazil ruku do jiného místa na víku. Zpod nehtů mu vytryskla krev. Nevnímal to. Světlo měsíce osvítilo ležícího v rakvi. Vypadal zubožený, unavený, zraněný...
Upír udělal ještě jednu díru do rakve, aby narušil strukturu víka. Obě ruce vrazil do děr. Chvilku se připravoval. Poté s neuvěřitelnou sílou odtrhl vrchní část dřevěného víka a vyhodil ho z jámy. Nyní viděl přímo do obličeje postavy, která ležela v rakvi. Opatrně ji z rakve vytáhl. Byla do půl těla nahá, na břiše měla přitisknutou prokrvácenou košili. Byla v bezvědomí. Carlos s postavou v náručí vyskočil z rakve a poté ji opatrně položil na bílou zem. Postava pomalu otevřela oči.
"Vítej mezi živými, Desmonde..."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 potihcpd potihcpd | Web | 8. ledna 2010 v 15:08 | Reagovat

wow

wow

2 Kely Kely | 12. ledna 2010 v 17:49 | Reagovat

Mohl by mi někdo trochu vysvetlit, proč nejdřív je živej a pak ho vyhrabou ze země???
Jinak hezky napsaný, ale prostě to nechápu.....áááááá už mě pálej oči...a to i přes ty brejle :P 8-)

3 potihcpd potihcpd | Web | 12. ledna 2010 v 18:13 | Reagovat

no dyt celou dobu vypravi svuj pribeh a ted se soucasnost setkava pomalu s minulosti... ;-)

4 Safira Safira | 13. ledna 2010 v 13:35 | Reagovat

Jokolo : Hezký!  8-)
Kely : to ti nenapověděl ani ten jinej font? ???

5 Kely Kely | 13. ledna 2010 v 19:47 | Reagovat

ne... poslední dobou přestávám vidět přes slzící oči..... nééé nechci brejle!!!

6 Kely Kely | 13. ledna 2010 v 23:35 | Reagovat

hej jo už to chapu  :-D  :-D  :-D  :-D

7 Safira Safira | 14. ledna 2010 v 14:01 | Reagovat

Blik :-D A z brejlí si nic nedělej, já je taky nenávidim... třeba se jednou finančně vyšvihnu na čočky... 8-) a ty když řekneš rodičům, tak ti snad taky radši koupěj čočky, ne? jsou praktičtější.... na koni jsou brejle strašně nepohodlný, ptž člověk pak radši dává pozor, aby mu nespadly brejle, než aby hlídal koně... a o tom to neni...

8 Kely Kely | 14. ledna 2010 v 16:24 | Reagovat

no jo no... o to nejde mela bych je jenom ve skole... nebo k pocitaci...na koni vidim dobře

9 Jokolo Jokolo | 14. ledna 2010 v 16:32 | Reagovat

Aha

10 Kely Kely | 14. ledna 2010 v 19:21 | Reagovat

hm aha...  :D copak?

11 osel osel | 16. ledna 2010 v 21:00 | Reagovat

já když jsem na koni tak vidim dobře, ale když kydám, tak vydim zatraceně špatně :-D  :-D

12 Safira Safira | 18. ledna 2010 v 13:03 | Reagovat

Vydíš špatně? :-D  :-D  :-D  :-D  Nevidíš taky špatně na klávesnici? 8-)

13 Kely Kely | 18. ledna 2010 v 17:46 | Reagovat

:D  :D

14 osel osel | 21. ledna 2010 v 20:56 | Reagovat

možná jo  :D  :D to se stává

15 Safira Safira | 26. ledna 2010 v 11:06 | Reagovat

To jo, obhajobu ti nikdo neupírá 8-)  Nemáš na Brožovou - češtinářka a jak mluví! Mužové! :-! Heh...

16 osel osel | 27. ledna 2010 v 20:34 | Reagovat

brožová neni až tak špatná...

17 Safira Safira | 28. ledna 2010 v 9:08 | Reagovat

Blé! No,. rozhodně neni moje krevní skupina

18 Jokolo Jokolo | 28. ledna 2010 v 13:59 | Reagovat

Tusim, ze mrtvoly uz krev nemaji...

19 Kely Kely | 28. ledna 2010 v 14:30 | Reagovat

Jokolo: No to už nemaj...:D :D prej někde polsku chtěli zahrabat nějakýho chápka, o kterým si mysleli, že už je po smrti, ale pak mu nejakej hrobník nahmatal tep a on se probral....bych nemohla...
Safira: Brožová je vpoho, když jí nenaštveš...jinak bude šermovat!A kordem!:D :D :-P

Btw...zajímavé téma :D:-D

20 potihcpd potihcpd | Web | 28. ledna 2010 v 19:31 | Reagovat

ivcu fakt nebudu komentovat...ja ji nemam rad, ona me nema rada...je to v pohode;-)

21 Jokolo Jokolo | 28. ledna 2010 v 21:02 | Reagovat

Ja nejsem v pohode, Ty nejsi v pohode, ale to je v pohode...Ivca nas vsechny zboznuje  :-?  :-)

22 Kely Kely | 31. ledna 2010 v 19:07 | Reagovat

no jo...děsně.. Se může pos... kvůli tý básničce.. Nemám na to prostě básnický střeva...

23 Safira Safira | 1. února 2010 v 9:05 | Reagovat

Njn... Myslím, že o výplody mojí choré mysli by Mrožová vážně nestála... O čem bych to tak psala? :-? Možná jak jsme na pastvině s Vencou sbírali kobližky a sypali je do díry v zemi, aby si tam nějaký hžíbo nezlomilo nohu... A to holejma rukama... hehe, ta by čuměla :-D Moje sympatie u ní by to asi nezvedlo 8-)

24 Safira Safira | 1. února 2010 v 10:15 | Reagovat

Teď jsem si vzpomněla, že jsi v tý anketě Návštěvnost podotknul, že toplist neni spolehlivej - zkus http://blueboard.cz/, je tam upe všechno (aplikace na lištu - supéé), a návštěvy tam můžeš kontrolovat podle IP adresy... (ber v potaz, že občas já a kely chodíme ze školních počítačů, takže máme stejnou..)

25 Jokolo Jokolo | 1. února 2010 v 18:26 | Reagovat

Ok, zkusim to, diky

26 Safira Safira | 2. února 2010 v 9:03 | Reagovat

Nemáš za co :-) Blueboard je bezva, mam ho ozkoušenej a jsem spokojená :-D

27 osel osel | 4. února 2010 v 16:24 | Reagovat

safiro, proč jste tam nenasypali nějakej písek? My teda to děr v podlaze ve stáji dáváme piliny, to je asi lepší ;-)

28 Kely Kely | 5. února 2010 v 14:28 | Reagovat

my ve stáji pro jistotu žádný díry nemáme :D:D

29 Safira Safira | 9. února 2010 v 12:23 | Reagovat

To bylo na pastvině a písku byl jaksi nedostatek :-D a navíc pršelo a neměli jsme si kde umejt ruce, tak jsme si je otřeli do Vencovy učebnice němčiny... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.