DDF 19

7. února 2010 v 21:55 | Jokolo |  Desmond Ford
Deník Desmonda Forda, 19. kapitola


Owen seděl u počítače už asi hodinu a snažil se zjistit něco o Fordovi starším. O jeho povolání nic nezjistil, jeho záznamy byly smazané. V jeho složce byla jen kopie rodného listu.
Každý normální člověk ve městě měl svůj záznam. Ford senior ne. Nic. To Owena zmátlo. Vstal od počítače, nasadil si mikinu a odešel z místnosti ven do noci.
Zavolal tuhle novinku Juliet. Její reakce byla samozřejmě překvapená. Stejně tak jako jeho. Na jeho novinku Mu řekla, že v bytě se nic nenašlo. Až na převržený stůl nic. Dveře nebyly vypáčené, ani okna, nic co by nasvědčovalo násilnému vniknutí.
To Owena zklamalo. Došel až domů, kde zalehl do postele a usnul. Zítra bude znovu pokračovat ve vyšetřování.


*


Brune z našeho nynějšího útočiště odcházel často. Tvrdil, že se chodí procházet, trénovat nebo něco v tom smyslu. Věděl jsem, že lže, ale nevadilo mi to. Nechtěl jsem se plést do jeho záležitostí. Bylo mi to jedno.
Po prvních pár dnech jsem si začal zvykat. Na vzduch sycený kouřem, na nedostatek kvalitního jídla a čerstvého vzduchu. Moc často jsem ven nevycházel, žádné tréninky nebyly, bojovat jsem se neučil. Jediná má činnost byla čtení knih a povídání si s ostatními lidmi. Tedy hlavně s Carlosem. Řekl mi toho o sobě hodně, ale o organizaci jsem se dozvěděl také pár zajímavostí. Tak nejdřív k Carlosovi.
Jeho celé jméno je Carlos Vega. Narodil se v evropě v České republice, ale jeho matka pocházela ze Španělska a otec z Itálie. To způsobovalo jeho snědou kůži a uhlové vlasy. Dozvěděl jsem se také jednu zásadní skutečnost a to, že je to Williamův velmi dobrý přítel. To mě překvapilo. Samozřejmě jsem čekal, že se znají, ale ne až tak osobně. Často jsem se ho na Williama ptal. Zjistil jsem, že se narodil ve Vancouveru a že se do centrály dostal už jako pětiletý, jak se dostal k upírům mi Carlos neřekl, prý by to pro mě bylo moc informací najednou. Vyptával jsem se ho taky na organizaci. Čekal jsem, že na ní bude nadávat, ale to on ne. Tvrdil, že kdysi (asi tak před sto lety) už organizace existovala, ale jen proto, aby se na povrch nedostalo, že upíři opravdu existují. Lidé by se začali bát, vyhledávat je a zabíjet je. Oragnizace vlastně upíry chránila, až poté, co nastoupil další šéf společnosti, Marcus Blanc, otec nynějšího Alana, ten nastolil "krutovládu". Tvrdil, že upíři jsou hrozba pro společnost a snažil se je eliminovat, tuto lež rozšiřoval po celé společnosti, takže se tento pojem v organizaci vžil do paměti. Takhle nějak mi jí Carlos popsal. Ptal jsem se ho také na schopnosti upírů, jestli opravdu musí pít krev a nesmí na slunce. Ptal jsem se ho na to všechno, co se o upírech zná.
To co mi na tohle řekl mně překvapilo. Nic takového prý nedělají. Upíři můžou vycházet ve dne, sluneční světlo jim nic neudělá, mají stín i odraz v zrcadlem dají se zaznamenat na kameru i fotoaparát, mají větší sílu než lidé, jsou rychlejší, hbitější a mají zbystřené smysly. Krev ale pít musí. Proto byli nejspíš ve středověku tak nenáviděni. Krev upíři k životu potřebují. Musí jí pít.
To je asi tak vše, co jsem se během těch pár dnů dozvěděl o upírech a organizaci. Poté jsem se samozřejmě toho dozvěděl mnohem víc, ale to předbíhám. Ptal jsem se Carlose také, kdo je to Miralta. Odpověděl mi, že mě za ní zavede. Další den jsme vyrazili.
Vyšli jsme kolem poledne. Brune zůstal v bunkru. Často tam trénoval boj. Posiloval, učil se střelbu, box a další věci, zatímco já jsem si četl. Dnes jsem čtení zanechal a vyrazil jsem s Carlosem do jeskyní. Nevěděl jsem, kam mě to chce zavézt. Poblíž D.C. jsem o žádných jeskyních nevěděl. Čekal jsem tedy, kam mě zavede. Na silnici jsme nasedli do taxi a jeli jsme na jih, jak jsem poznal.
Opět jsem jel v autě. Užíval jsem si každou chvíli strávenou uvnitř. Díval jsem se z okna na běžný lidský život a tiše jsem záviděl. Chtěl jsem se vrátit domů. Opět jsem zatoužil po tom znovu vidět mou matku, znovu jí obejmout a popovídat si s ní. To ale teď už nejspíš nešlo.
Podíval jsem se na Carlose a uvědomil jsem si, že se mu jizva na tváři stále ještě nezahojila.
"Od čeho to máš?" zeptal jsem se ho a ukázal jsem na jeho obličej.
"Včera tě hledalo pár lidí z centrály. Byli celkem blízko podzemního bunkru, kde přebýváme. Nejspíš o nás opět vědí. Ale nedělej si starosti, už jsou mrtví. Prozatím jsme v bezpečí." řekl mi. Částečně mě uklidnil.
Kam přesně jedeme jsem si uvědomil, až když jsme přijeli před pro mě dobře známou halu. Byla to odletová hala letiště. Moc dobře jsem tu budovu znal. Před svým "naverobváním" jsem totiž pracoval jako bezpečnostní kontrola u přepážek na letišti. Prohlížel jsem lidem batohy přes rentgen. Na letišti jsem byl téměř každý den. Dobře jsem to tu znal. Byl jsem rád, že jedeme právě sem. Připadalo mi to, jako bych opět jel do práce. Divil jsem se ale, proč jsme jeli sem.
"Desi! Pojď!" zařval na mě Carlos. Došel jsem až k němu a vešli jsme do velké haly se žlutým prohnutým stropem. Přímo před námi byla cedule s nápisem Reaganovo letiště. Každé ráno jsem se na ní díval. Myslel jsem, že už jí nikdy neuvidím, ale naštěstí jsem se mýlil.
Čekal jsem, že se jako já každé ráno dáme vlevo k odbavovacím prostorám, ale my jsme šli stále rovně až k modrým dveřím. Zeptal jsem se Carlose, kam to jdeme. On jednoduše odpověděl: "Pro letadlo." takže my opravdu poletíme.
Carlos namačkal číselný kód a ocelové dveře se zlehka otevřely. Carlos mi pokynul, ať jdu první, vešel za mnou a zaklapl dveře. Dlouhou chodbou jsme došli až k prosklené stěně. Přes sklo nás i přes mrazivé počasí hřály paprsky slunce. Venku už téměř přestalo sněžit, ale sněhu bylo stále dost. Naposledy jsem tolik sněhu zažil před dvěma nebo třemi lety někdy na začátku roku. Teď bylo myslím 6. prosince.
Vyšli jsme skleněnými dveřmi ven. Nikoho jsme cestou nepotkali, jen za těmito dveřmi stál nějaký člověk, který Carlose pozdravil. Vypadalo to, jako by to byl zaměstnanec letiště.
Sešli jsme po kovových schodech dolů mezi malé letadla. Carlos tu musel být často, poněvadž mezi mnoha letadly přesně věděl, kam jít. Zastavil se u menšího modrého letadla. Nebylo ani moc velké, ani moc rychlé. Takové typické výletní letadlo pro dva lidi.
Carlos klíčem odemkl dveře a po schůdcích vylezl nahoru. Já jsem udělal totéž.
"Ty umíš řídit letadlo?" zeptal jsem se Carlose.
"Já umím všechno." řekl Carlos a usmál se. "Zapni si pásy." řekl mi. Udělal jsem, co řekl.
Carlos pozapínal všelijaké čudlíky, pohnul nějakou tou páčkou a nandal si sluchátka. Neřekl nic, co bych čekal, že by měl normální pilot říci. Řekl jen : "101666" To bylo jediné.
"Co to mělo být?" zeptal jsem se.
"Kód, aby lidé v té věži támhle věděli, že chci odletět." řekl a ukázal na věž.
"Aha." odpověděl jsem zmateně. Mezitím se letadlo rozjelo a dojeli jsme na dráhu číslo 19, jak jsem poznal podle cedule. Byla to nejdelší dráha na letišti. Překvapilo mě, že byla uvolněná pro nás.
Rozjeli jsme se plnou rychlostí a vzlétli jsme. Přímo před námi se tyčil celý Washington, Washungtonský památník vyčníval nade vše. Přímo nad ním jsme se otočili směrem, kterým jsme vzlétali. Opět jsme prolétli nad letištěm a letěli jsme jen rovně.
"Jak je to daleko?" zeptal jsem se Carlose.
"Necelých padesát kilometrů. Bude to jen chvíle." odpověděl mi a sundal si sluchátka.
"Kde ses naučil řídit letadlo?" ptal jsem se znovu.
"Když ti to řeknu, stejně bys mi nevěřil."
"Tak to zkus." pobídl jsem ho.
"Naučil jsem se to ve druhé světové válce."
Na to jsem jen vytřeštěně zíral a uvědomoval jsem si, co mi to právě řekl.
"Upíří jsou nesmrtelní. Neikdy nemůžou zemřít na stáří. V určitém věku se zastaví a dále se nevyvíjí. Tak to je u všech. Ale věk "zaseknutí" se různí. Já se zasekl zhruba kolem třicítky. Chtěl jsem se stát německým pilotem, ale kvůli tomu, že jsem tmavší než ostatní mě vyhodili. Já si ale sehnal vlastní letadlo a létal jsem sám. Snažil jsem se pomáhat německým pilotům, ale když byl spojenecký pilot v nouzi, pomohl jsem i jemu. Stejně na tom byl můj kamarád, čech. Taky si sehnal svoje letadlo a létali jsme spolu. Pomáhali jsme kde se dalo. Mého přítele ale sestřelili nad Francií. Od té doby jsem přestal létat. Stále to ale umím. Stačí?"
"Absolutně." odpověděl jsem. Zbytek cesty jsem přemýšlel nad tím, co mi to řekl. Celou dobu jsme letěli nad řekou Potomac. Neletěli jsme moc vysoko, takže jsem sledoval vodní hladinu. Uklidňovalo mě to. Pak jsem si ale uvědomil, že klesáme.
"My přistáváme?" zeptal jsem se Carlose.
"Ano. Zapni se." řekl mi opět.
"Tady je někde nějaká přistávací dráha?" zeptal jsem se zmateně
"Ne, přistaneme na vodě." sotva dořekl, letadlo se s obdivuhodnou lehkostí sneslo na vodu. Po chvíli jsme zastavili. Přistáli jsme na řece mezi lesy. Letadlo Carlos "zaparkoval" docela blízko u břehu. Zespodu sedačky vytáhl oranžové "cosi" a hodil to do vody skrz dveře.
"Co to je?" zeptal jsem se ho.
"Člun." řekl a sundal si bundu a tričko, čímž odhalil své svalnaté tělo.
"Ty tam v téhle zimě chces škočit? Do vody?" zeptal jsem se zděšeně.
Bez jediného slova vyskočil z dvířek letadla přímo do ledové vody. Vynořil se a zatáhl za šňůrku, která trčela z oranžového člunu, který se rázem nafoukl.
"Tak pojď." pokynul mi, ať si vlezu do člunu, na který se mezitím sám vyškrábal. Já s opatrností udělal totéž, abych se nenamočil. Carlos odněkud vytáhl dvě pádla a jedno mi podal. Začali jsme pádlovat ke břehu...

*


Owen stál před velkou skleněnou budovou a přemýšelel, jeslti máý těmi otáčivými dveřmi projít. Nevěděl, co ho za nimi čeká. Chtěl tam vejít, aby zjistil, co se to vlastně děje. Měl to všechno promyšlené do posledního detailu, ale váhal. Mohlo se mu něco stát. Mohli něco udělat Juliet. Musel to ale udělat. Téměř celý rok sháněl všechnyx informace, které byly k dispozici, mluvil se spustu ldimi, kteří se problematikou zabývají, ale až teď se odhodlal k nějakému kroku. Potřeboval vědět, jak to všechno je, jestli ta organizace opravdu dělá to, co dělá, jestli opravdu existují a jestli to je vážně všechno pravda...
Owen prošel otáčivými dveřmi do velké vstupní haly....
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 potihcpd potihcpd | Web | 8. února 2010 v 20:05 | Reagovat

wow!!!

2 Safira Safira | 9. února 2010 v 12:06 | Reagovat

Hezký!!!!!!  :-D Žádná (ani dobrá) telenovela :-D

3 Arlenenug Arlenenug | E-mail | 21. července 2017 v 23:05 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil":
captchas solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another categories of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? You can find a lot of demo videos about XEvil in YouTube.
See you later!

XRumer20170721

4 Arlenenug Arlenenug | E-mail | 22. července 2017 v 13:59 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil":
captchas solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? There are a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
Good luck!

XRumer20170721

5 Arlenenug Arlenenug | E-mail | 23. července 2017 v 0:32 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captchas solving of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
Good luck!

XRumer20170721

6 Flossiesic Flossiesic | E-mail | 26. července 2017 v 1:01 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha breaking of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
See you later ;)

XRumer20170725

7 Carolynfub Carolynfub | E-mail | 6. srpna 2017 v 1:52 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil":
captcha solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another size-types of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? There are a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
Good luck ;)

XRumer201708

8 Carolynfub Carolynfub | E-mail | 6. srpna 2017 v 12:34 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil":
captchas regignizing of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another size-types of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? You can find a lot of demo videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
See you later ;)

XRumer201708

9 MariaKig MariaKig | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 4:32 | Reagovat

Мечтаете разнообразить вашу сексуальную жизнь? Добиться совершенно новых ощущений помогут секс-игрушки

Один из самых популярных способов достичь сильных ощущений – <a href="https://afroditalove.ru/category/vibromassazher-vibrator/">купить вибратор</a>. С его помощью просто добиться стимуляции чувствительных зон. Только не пользуйтесь им в одиночку, доверьтесь своему партнеру. Это укрепит вашу эмоциональную связь и поможет стать более раскованными друг с другом.</p>
Также среди игрушек для взрослых распространены эрекционные кольца, наручники, смазки и стимуляторы. Начните с чего-нибудь одного, не бойтесь эксперементировать с разными вариантами, и вы скоро найдете то, что понравится вам обоим.</p>
Стоит отметить: <a href="https://afroditalove.ru/category/prezervativy/">купить презервативы</a>, вагинальные шарики, фаллоиммитаторы, вакуумные помпы, и остальные игрушки для взрослых можно в интернет-магазине «Афродита» (afroditalove.ru).</p>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.